Co se mého osobního života týče, nikdy jsem moc neměl strach ze (své) smrti. Přecejenom smrt je sice jedna z nejhorších věcí, která se vám může stát, ale na druhou stranu po ní už (aspoň podle mého soudu) nemusíte nic moc řešit a stává se tak spíš záležitostí pozůstalých. Jediná věc, která mě v této souvislosti
Tak jak to vypadá se svatbou, když v září došlo na žádost o ruku? Prvotní impuls, aby se věci daly do pohybu, jsem jako obvykle musel dát já, ale už to jakž takž jede :D
Tedy, můj prvotní impuls spočíval v tom, že jsem zaúkoloval jednu takovou naprosto nevkusnou... pro nedostatek termínů jí budeme říkat Osoba... která se sama nabídla,
Tak už možná konečně dojde na to, že začneme řešit tu svatbu :D Jako konkrétněji. Tak jsem se chtěl zeptat, jestli byste vy, kdo s tím máte zkušenosti, nějak neporadili. Třeba jste plánovali svatbu sami, nebo jste třeba někomu pomáhali...
Jde mi o to čím začít, co je nejdůležitější, byť se to tváří jako maličkost, co je méně důležité, i když se to jeví hodně zásadně a tak.
Začnu