Tak jsem ráno šel na autobusák, cestou jsem přemýšlel jak to probohy celé proběhne, co jí mám říct a tak. Celou cestu autobusem (50minut) jsem nad tím přemýšlel a nic jsem nevypřemýšlel O_o

A s heslem Francouzské revoluce na rtech (Vítězství nebo smrt!)
Držte mi palce, budou se mi hodit o_O

Dobře, takže teď už je fakt čas na nějaký veselejší téma. Slibuju, že si dám od depresivních článků na pár měsíců oraz.

Původně jsem měl v plánu psát o veselejších věcech (o Legu, o jedný slečně, chtěl jsem zveřejnit moji povídku a poezii...), ale aktuální situace si žádá něco jiného. Jestli chcete rozesmát bohy, začněte jim vyprávět co plánujete do budoucna.

Cítíš se nešťastný? Změň něco.

UGH! To byl teda horor, ale nakonec mám v kapse i tu zas... pitomou ekonomii. Napodruhé a bál jsem se, že budu muset jít potřetí, kde by případný neúspěch znamenal adieu statute studenta.

Tak si dáme jeden kratší příběh na navození romantické atmosféry, ne? :)

Ano, když je nejhůř, je třeba si najít něco, z čeho si může člověk dělat srandu. Já někdy před dvěma týdny dal na radu jedné slečny (JAK MŮŽEŠ ODSUZOVAT NĚCO, CO JSI NEVIDĚL??), takže jsem sebral veškerou svou odvahu a konečně zhlédl obávaný Tvajlajt.

No, strach... Spíš obavy. Bez legrace. A o koho? Právěže o všechny.

DNES HRAJEME POUZE ČESKY A SPECIÁLNĚ PRO LENTILKU!

Jojo, mám tu nějaký ty resty. Začnu s nima.

Často se mi to stává. Muži mě zastavují na ulici a ptají se mě: "Zlomený meči, jak ty to děláš, že máš takový úspěch u žen?"
Co se dá na něco takového říct. Ženy a já, to je jako Bony a Clyde. Batman a Robin. Voskovec a Werich. Edward a Bella. Prostě k sobě patří.