ODHODLEJ SE!

Cítíš se nešťastný? Změň něco.
Pomohlo to?
a) Ano: Zůstaň u toho
b) Ne: Změň něco jiného

Takhle by se dal nesmírně jednoduše popsat recept na jakýsi primitivní druh štěstí. Yup, primitivní, ale divili byste se, nakolik můžete štěstí dosáhnout jen svými vlastními silami- tím, že něco změníte (sebe nevyjímaje). Samozřejmě je to hrozně těžké a navíc i zjednodušené, ale občas to funguje.

Stačí jen chtít, mít motivaci, podporu okolí (pokud možno), držet se plánu, ale úplně nejdůležitější je vůbec ODHODLAT se něco a něco OPRAVDU změnit. U mě to bylo ve 14 letech například to, že začnu cvičit a budu si udržovat jakous takous fyzičku. Nebo že se nikdy nedotknu alkoholu (resp. nikdy se neopiju). Nebo že se budu snažit mít vždycky chladnou hlavu, nenechám se ovládat (hlavně tedy zápornými) emocemi. A že se ze mě nikdy nestane parchant.
Nebo že se začnu víc učit (=budu trávit míň času u potěšení), že budu chodit dřív spát (=budu trávit míň času u potěšení)...

A tak dál. Co člověk, to jiný touhy, ale nejhorší je, když víte, že byste něco měli změnit, víte, že by vám to prospělo, ale nezměníte to, protože se vám nechce nebo se bojíte... nebo obojí. Viz. klub rváčů "Lidi to dělají každej den. Vidí sami sebe takový, jaký by chtěli bejt. Nemají odvahu na to opravdu to udělat."
Není to jednoduchý. Kdyby to bylo jednoduchý, byl by dokonalej každej.

Jak na to? Jak se změnit (k lepšímu), když víte, že by vám to prospělo, ale prostě se bojíte, že... cokoliv. A pak se vymlouváte: Ale to bych musel... ale to bych nestíhal... ale to by nešlo...

Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod.

Jediný způsob, jak se z toho dostat s hlavou vztyčenou je prostě to zkusit. Jak říkal Bonaparte: Odvaž se, a pak se uvidí. Blízcí jsou nesmírně fajn věc, ale mnohdy jsou to právě oni, kdo vás brzdí ve vašem "rozletu". Nebát se, jít do toho, trochu zariskovat a... pak se uvidí.
Samozřejme to záleží na konkrétním člověku, konkrétní situaci a dalších x konkrétních věcí, ale mám za to, že takhle nějak to v reálu funguje. Nesmírně důležité jsou v tomhle směru vzory. Myslím tím DOBRÉ vzory- ne zpěvák, který řídí na mol, fetuje, mlátí manželku či podobně.

Proto mám tak rád posledních 20 minut filmu Once upon a time in high school (info najdete tady). Film se odehrává v 70. letech v Jižní Korei na jedné drsné škole- v podstatě polovojenský režim, přísní neschopní učitelé, dozor, přísná hiearchie studentů a z ní vyplývající... šikana.
Celý film se tam nic moc neděje, řeší se tam vztahy mezi hlavním hrdinou, jeho kámošem- problémovým bitkařem a jednou dívkou. Vznikne milostný trojúhelník, který k nelibosti hlavního hrdiny pro něj skončí docela nešťastně, takže se rozhodne, něco se svým životem udělat. "Konečně jsem měl důvod žít."  Dát najevo vzdor. V 70. letech letěl hlavně Bruce Lee, takže je jasný, že to rozhodně nepůjde přes diskuzi...

(Jde mi o tréninkovou sekvenci a pak samotný boj, který začíná cca v 6:00- shlédněte to až do konce. Titulky nepřidávám, jsou tam anglický a navíc ani moc nejsou potřeba...)

Jo, jestli mě nějaká scéna navnadí na cvičení, je to mimo jiné tahle :) Dodá odhodlání, sebedůvěru a vůbec, chuť do života, resp. chuť se pustit do života.
Tedy aspoň tak to působí na mě :)

Člověk toho zvládne hrozně moc- hlavní je si věřit, mít vytyčený pevný cíl a držet se plánu. Ostatní už tak nějak vyplyne... a když se třeba nezadaří, můžete si aspoň říct, že jste to zkusili. To je kurewski důležitý.

Post scriptum, ba přímo dodatek: Tento článek se snažte brát hlavně jako MOTIVACI a POVZBUZENÍ, pokud to momentálně potřebujete. Pokud nepotřebujete, vraťte se tehdy, až ho budete potřebovat :)