Poslední týden byl pro mě dost na houby, protože a poněvadž jsem byl nemocnej.

Určitě vás zajímá, co pořád dělám, jak se mám a podobně, že? :)

Tím je řečeno vše. Nechci s tím tady zas moc spamovat, takže se omezím jen na to nejnutnější, což je:

Víte, já jsem docela pecivál. Nemám rád cestování, turistika mě nebaví a poznávat cizí země tuplem ne.

To se týká i místní turistiky, dejme tomu výlet někam ještě snesu, ale delší pobyt už moc ne. Mám rád pohodlí SVÉHO domova, nemám rád cizí sociální zařízení a cizí postel a vůbec. Jistě, když není zbytí, tak to překousnu, ale pokud to jde, takovýmhle věcem se vyhýbám jako čert kříži.

Ale

Pokud nevíte oč jde, přečtěte si první díl. 

Letos jsem se na připravování zahraničních studentů na studium v ČR, starost o jejich aklimatizaci, pomáhání s vyřizováním jejich dokumentů apod., chtěl fakt vykašlat. 
Chtěl jsem si ještě trochu užít zaslouženého nicnedělání (tedy, pracovního nicnedělání),

Původně jsem chtěl napsat další díl seriálu "Víte co to je mindfuck?", ale pak jsem se nad nějak zamyslel a výsledkem je tady tohle...

Nějak jsem se odmlčel. Je to způsobeno hlavně tím, že jsem chtěl napsat článek O upřímnosti, který teď napsat nemůžu. Z důvodů (je to ironie), které bych právě vysvětloval v tom článku :D

Špatně se mi píše.

Včera jsem krájel cibuli. Moje technika krájení cibule by potřebovala trochu vypilovat.

Říznul jsem se do prstu. Fakt fest. Otčím udržuje všechny nože hrozně ostré.

Krve ze mě teklo jako z vola.

Vydezinfikoval jsem si to a provizorně obvázal papírovým ubrouskem ovázaným gumičkou.

Byl z toho pěkný prstový krvavý maňásek.

Dovařil

Možná někomu udělá radost zpráva, že jsem konečně začal pořádně pracovat na své yako upe nejwíc povídce. Ano, o té povídce, o které jsem mluvil už loni :D Pořád platí, že čím hůř mi v životě je, tím líp se mi píše! Asi si obarvím vlasy černou barvou a budu o sobě prohlašovat, že jsem prokletý básník B-)

Každopádně