Takže anketa dopadla přesně nerozhodně: 50% z vás má rádo šťastný konce, zatímco druhá polovina by chtělo depkoidně depkoidní depku. Musím vám říct, že jste mi to rozhodování zrovna dvakrát neulehčili :D
Na druhou stranu je dobře, že to dopadlo takhle, protože aspoň nebudete vědět, pro kterou variantu jsem se rozhodl a budete řádně napsaný, jak celé to rozverné veledílo skončí. Což mi připomíná, že bych na něm pomalu mohl začít pracovat, že :D Času mám už víc, práce na zahradě už moc není (Včera jsme trhali a zavařovali broskve. Hodně broskví. Spoustu broskví. Už se mi o broskvích i zdá. Broskve... broskve...! )
Jenže když mně se pomalu nic nechce :D Pravda, před několika dny jsem byl běhat a zjistil jsem, že jsem schopný běžet nepřetržitě 50minut (a uběhl jsem cca 8 km), za což jsem na sebe náramně pyšnej. Dneska asi půjdu zase. Mimo věcí do školy a čtení a koukání na filmy tak nějak nemám co dělat. Hlavně teda nemám chuť.
Mám chuť do života asi jako lumík s chronickou depresí :D
Což je ale jedině dobře, protože to budu moct promítnout do svého díla! Což mi připomnělo úryvek nějaké divadelní hry s Lábusem:
Lábus: Já jsem umělec, tak musím co?
Publikum (naučené z předchozího opakování): Tvořit!
Lábus: A abych mohl tvořit, tak musím co?
Publikum: Trpět!
Lábus: A abych mohl trpět, tak musím bejt co?
Publikum: Paroháč!
Lábus: Kdotořekl?!
Tak vidíte, my umělci to nemáme v životě jednoduché :( Ale to už je zkrátka náš úděl... *odhodlaný pohled do dáli*
Což mi zase připomnělo, že jsem tu chtěl napsat něco o Čekání na Godota a o tom, proč ho považuju za nejlepší dílo vůbec :D Ale o tom snad až někdy jindy.
Tak zase někdy naviděnou a nezapomeňte, kdo se neztratí v Bludišti, ten se ani ve světě neztratí! Ahóóóój! :D