Čas je relativní i z fyzikálního hlediska. Ovšem z lidského hlediska je ještě relativnější. Aspoň u mě to tak je.

Já vím, že je to téma už fakt hodně provařené, ale pokud máte chuť, pojďte a poslyšte další příběh z prostřední mé práce neboli místa, kde se zatmívá rozum...

Vítám vás u druhé části vašho oblíbeného seriálu o počítačových hrách, který začala Damn-girl!

V prvním článku jsem vás seznámil s hrami na Commodorku 64, který

Maturitě se říká zkouška dospělosti, což už dnes není moc pravda... i když vlastně je - stejně tak jako občanství při úderu 18 ji dneska dostane téměř každý, pokud není nějak psychicky zaostalý, nebo tak něco.

Asi jsem to tady ještě nezmiňoval, ale k 31.12. mi oficiálně končí mé dosavadní bydlení (resp. spolubydlení) a začíná nové bydlení (resp. spolubydlení :D) s mou milou.

Tímto reaguju na článek od Myfantasyworld a vyzývám vás všechny, kdo rádi hrajete hry, abyste učinili taktéž! :)

Před téměř 10 lety (ty vole...) jsem rozepsal sérii článků o svém LEGO, které jsem nikdy nedokončil. Možná bych to měl někdy napravit...

Nevím jak je to u vás, ale pro mě je čím dál horší vymýšlet komu co dám :D

Aneb tři texty k současné situace - první bude ode mě, na dva další přidám odkazy.

Abyste byli v obraze.

Kolegyně měla minulou středu narozeniny, v kanceláři bylo docela dost lidí (což nebývá, ostatní hodně pracujou z domova nebo jezdí po klientech atd.). A všichni jsme si s ní ťukli a klábosili s ní a byli jsme pěkně v houfu a bez roušky, žejo.