Čas je relativní

Čas je relativní i z fyzikálního hlediska. Ovšem z lidského hlediska je ještě relativnější. Aspoň u mě to tak je.

Když se člověk baví, čas vyloženě letí, zato když se nudí, čas se mu neúprosně vleče, na tom není nic nového.

Jenže mně tak nedávno napadlo, že čas dělím i z jiného hlediska, protože není půl hodina zábavy jako půl hodina zábavy. Tak dejme tomu, že mám možnost pustit si film, na který se těším, někdy v týdnu, kdy mám jít druhý den do práce. V pracovním týdnu si ho prostě nedokážu tolik užít, jako kdybych si ho pustil třeba v pátek nebo v sobotu - jen kvůli tomu vědomí, že zítra zas musím do té debilní práce (asi bych měl změnit práci, což, ale vzhledem k aktuální situaci mi to nepřijde moc moudré :D) Takže si ten film nechám na dobu, kdy si ho budu moct pořádně vychutnat.

Ona za to vlastně ani nemůže moc ta práce jako taková, i když mám za to, že bych to vnímal aspoň trochu jinak, kdybych se do práce těšil. Zkrátka kdykoliv vím, že mám něco udělat (uklidit kuchyň, uvařit, jít běhat atd.), docela mi to vrtá hlavou a nejsem schopen si nic jiného moc užít. Naučil jsem se to až na magistru na VŠ, kde jsem vzal zásadu "nejdřív práce, potom zábava" opravdu za svou. Tim Urban by možná řekl, že jsem si vycvičil své "Panic Monster" :D

Já to tedy takhle měl už od malička, kdy nejlepší čas na dělání takových užitečných domácích prací byla prostě neděle, protože to byl takový překlenovák do pracovního týdne. Uff, ještě že už je volná sobota i neděle, takhle si můžu užívat celé soboty.

VLADIMĺR Mlč! (Pauza) Zajímalo by mě, jestli je opravdu slepý.
ESTRAGON Kdo?
VLADIMĺR Tvrdil by opravdový slepec, že nevnímá čas?

Na určité věci (flákání u PC, filmů atd.) prostě potřebuju určité nastavení mysli, kdy vím, že mám (víceméně) vše hotové a že mě zítra nic stresujícího nečeká. Proto pro mě má páteční večer mnohem větší cenu než třeba celá volná středa :D

Navíc teď třeba v práci nebývá tolik práce, hlavně v pátek a občas se mi poštěstí, že tam nikdo není. Tak to většinou využívám k tomu, že si čtu něco užitečného (např. o těch zatracených čárkách ve větách!), popř. ten čas prostě využiju četbou nebo zabiju sledováním zábavných YT videí. Ale ten čas jsem si vždycky schopen doopravdy užít, protože vím, že jsem v té práci, musím tam být až do konce a nic jiného dělat nemůžu, než tam být. Takže ho využiju tak (když už mám vše hotové), jak chci.

Naproti tomu když mám třeba volný den (jako dnes, jsem na 60%), je to mnohem více stresující. Najednou mám volný den. Co si s ním počít? Můžu ho celý zabít flákáním se na PC? Tak třeba dneska jsem měl v plánu nachystat si svačinu, uspořádat a nachystat nějaké věci (na víkend jedu k rodičům), dát jim filmy na flashku, cvičit, napsat tehle článek... teprve až to budu mít hotové, budu si moct oddechnout :D Samozřejmě to není tak, že bych nedokázal prokrastinovat, ale už mě to prostě baví mnohem míň, když vím, že musím něco ještě dodělat. Proto si nechávám pátky večer a soboty úplně volné a nic tam produktivního neplánuju (úklid, příprava jídla atd.) Abych měl aspoň tenhle den a půl úplně volný.

Třeba ten páteční večer, musím si ho přeci pořádně užít, takže když se pak ukáže, že je tam nějaká komplikace (je potřeba něco řešit), hrozně mě to otráví (navíc když je tak krátký!)

Má to někdo taky tak? Nebo jsem jedinečný? :D