Zlomený meč
"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."
Horatius: úryvek z díla Óda IX
Článek Noste roušky
Komentáře k článku: Noste roušky
boudicca: Nic člověka nenaučí odpovědnosti jako obvolávání svých rizikových kontaktů, posílání je na testy a pak trapné hlášení hygieně, kdo další...
Na podzim už nás do práce chodilo jen pár, tak jsme na roušky svorně kašlali a vesele na sebe prskali na obědech. Pak jsem v říjnu poslala všech 10 lidí do karantény a od té doby se roušky nosí vzorně. Je to fakt zbytečné riziko.
Držím palce, ať jste OK. Pořiď si do práce respirátor, jestli ostatní nerouškují.
zlomenymec: 
Vypadá to, že jsou všichni v pořádku (brácha, jeho přítelkyně, i ta kamarádka)
eithne: Mám to úplně stejně, do karantény jsem se dostala poté, co jsem se šla podívat na nový byt kamaráda s ještě jedním kolegou, který byl týden předtím testovaný negativně. No a další den dostal pozitivní výsledek opakovaného testu 
Jinak se taky prakticky s nikým mimo práci nevídám - ačkoliv si myslím, že v práci jsme tam promíchaní, že jestli je někde obří riziko, je to tam, a to se u nás s rouškami vcelku zodpovědně snažíme. Taky máme popírače, ale naštěstí i nařízení shora a kamery na všech chodbách, tak si nikdo netroufá.
Tak držím palce, ať ten nápor ze všech stran brzy ustane!
zlomenymec: Člověk se jednou někam podívá, a takhle to pak dopadne
Ale v té práci, sakra, v té práci by se ta opatření dodržovat měla 
atraktivnistrasilka: Nedodržování základních pravidel je na palici. Nejvíc tohle jede v kancelářích, kde nepracují zdravotníci. Nemyslím to špatně. Lidi pracující mimo zdravotnictví si často neuvědomují tíhu toho povolání, kdy víš, že děláš něco strašně rizikového, a představuješ tedy riziko pro své nejbližší. V konečném důsledku ale není o nic méně rizikové být několik hodin v jedné místnosti s několika lidmi než kupříkladu pracovat jako ambulantní pediatr. Rozdíl je ta ochrana. Slyším to odevšad, že kanceláře ve velkém na všechno kašlou. Pak se ale nedivím ničemu. My u nás v zubárně chodíme v respirátorech i po ordinační době, kdy už u nás nejsou pacienti.
Jakkoli nechci všechny kanceláře házet do jednoho pytle (proboha ne. Spíš je tam ten jev salámismu častější), dám za příklad svého milého. On je v tomhle zodpovědný, asi jako píšeš Ty, že v kanclu nosíš roušku. Má home office, ale víkendy teď jezdil do firmy pomáhat osobně. A tam se na všechno hrozně kašle. Člověk by to u firmy těch rozměrů (a ještě se svou sebeprezentací) nečekal, ale je to tam úplně děsný, a trnu, kdykoli tam jede. Roušky tam samozřejmě nikdo moc nenosí, a ani to nikdo úplně neřeší. Hlavně makat, že jo.
Přeju, ať všechno a všichni dopadnou OK. 
Já se přiznám, že se covidu bojím podobně jako na začátku, úplně jsem neotupěla. Modlila jsem se a do teď se modlím, abych nemusela prezenčně do školy, protože si myslím, že by to byl rozsudek. Myslím, že se tomu v tomhle semestru úplně nevyhnu, bohužel. Asi to zní vtipně, když dělám takovou rizikovou práci (zatím tedy jen praxi), ale tam se chráním respirátorem FFP3, který v osm ráno nandám a ve čtyři sundám. Ve škole to takhle fungovat nebude. Bojím se sobecky i nesobecky, protože jestli to dostanu, chytí to máma i babička, a to bude průser, strašnej průser.
Na očkování ani jako student zdravotnického oboru nárok nemám, je mi kousek přes dvacet, takže to vidím (i s přihlédnutím k tempu vakcinace) zhruba za deset až patnáct let. 
Tudíž toto také není cesta. Jsem na to všechno fakt zvědavá. Připomíná mi to začátek nějaké dystopické knihy.
zlomenymec: "Nedodržování základních pravidel je na palici. Nejvíc tohle jede v kancelářích, kde nepracují zdravotníci." A to já mám informace o tom, že i lehce zdravotnický personál na to kašle... 
O to víc mě to pak mrzí. Taky tam pak byli nakažení...
Tak doufám, že se ti ta prezenční výuka vyhned - tyhle vícegenerační domácnosti jsou v tomhle pak na houby, to je jasný... přítelkyně teď taky babičku, kterou vídala hodně často, neviděla v reálu vlastně od září
*angie: Nevím, co napsat, abych nemusela psát, že lidi jsou někdy debili...
Tak budu jenom solidární a potichu.
*je solidární a potichu*
damn-girl: Naprosto ten strach chápu, prožívám si teď něco takového až moc živě. Máma už týden pozitivní - obrovský bolesti zad a kloubů, únava, zimnice. Psala jsem o tom i jeden z posledních článků. Táta na kontrolních testech vyšel pozitivní - rýma a ztráta čichu. Ani jeden naštěstí nic navíc a vypadá to, že to tak zůstane. Ta%ťka letos 55 let, mamka 52. Oba vysoký tlak, táta křečáky. Ale naštěstí to je ten lepší scénář, ale první dny mi to nedalo spát a doma jsem se klepala strachy. Brácha tam s nim ižije ve společné domácnosti - má z toho on sám strach šílený - zatím negativní. Pochytali to u mamky v kanceláři všichni 4, co tam pracují. Ona s námi omezila kontakty už na začátku roku - bála se, že to chytne a nestihne dodělat uzávěrky. Ty stihla a hned na to lehla. Jedna kolegyně pozitivní, ale bez příznaků, druhá ty samé příznaky, co mamka, kolega druhý den v nemocnici s oboustranným zápalem plic. Všichni cca ve stejném věku. Prostě to není prdel a echt mě serou popírači. Já už svoje rodiče měsíc neviděla a uvidím je nejdřív 21. 2. a dobře mi to nedělá. Vozím jim tam jídlo stylem, že to nechám na terase a zase jdu a oni si to pak vezmou. Dobře mi z toho není, naopak. Přepadně mě vždy naprostá úzkost, že nemůžu nic víc dělat. Tím chci říct, aby ses držet. Fakt to není prdel s tím žít. Věřím ale, že to zvládneš a že to zvládnou i vaši 
. Fakt mě ale vysíraj lidi, co to zlehčují vůči ostatním.
zlomenymec: Ježiš 
To mě moc mrzí Ten článek jsem nějak přehlédl Chápu, já se klepal strachy taky, mamce je 61 a bere prášky na srdce
Tak snad to oba rodiče co nejrchleji přejde, aspoň ty příznaky...
hroznetajne: To víš, lidi to bagatelizují, jakmile o někoho blízkého nepřijdou a sami to neochutnají. Že to do té doby musí odnést mnoho lidí, které neznají, tudíž se jich to netýká, je bohužel to, co se děje. A mrzí mě to... Ale lidí je tisíc, chutí ještě více, názoru násobně tolik, co naděláš .
M+ začíná pomalu srát očkování, respektive názory typu: "Žádnou sračku, co byla vyvinuta za měsíc, do sebe rvát nebudu." Opět, většinou říkají lidé, co nemají rodiče a prarodiče a myslí jen a jen na sebe. Rozumím tomu názoru, nerozumím té striktnosti.
lvice: Surrounded by idiots. To přesně sedí a nejen na tuto oblast.
A úplně jsi zapomněl zmínit takový ty, co nosí roušku pod nosem. To jsou taky mistři světa.
zlomenymec: To jsi mi připomněla začátek první vlny, byl jsem doma u rodičů (jiné město než Praha) a fakt jsem byl překvapený, kolik lidí to nosí takhle blbě. Snad opravdu každý druhý... 
A další dobrý jev je, když si tu roušku někdo pořád upravuje a sahá si na ni. To je taky super
zlomenymec: Dodatek: Minulý týden probíhal nábor nových lidí a šéf s angínou byl s nima vždycky zavřený v jedné malé místnosti a hádejte co.
Neměl roušku. Ani s angínou 
tlapka: Co říct a neklet.
Kamarádka se po měsíci uvolila jakési známé dát dvouhodinové doučování k přijímacím zkouškám. A ejhle, už šla zase na testy. Prostě jeden nikdy neví. Může to mít každý... Ale spousta lidí tomu jde vyloženě naproti. Bohužel ne sami... Sousta opatření podle mě nemá logiku, myslím si o některých postupech svoje, ale tak sakra dodržovat nějaký základ by mělo být automatické. Že mi někdo ve frontě funí za krk mě štvalo dávno před covidem.