"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

damn-girl: Naprosto ten strach chápu, prožívám si teď něco takového až moc živě. Máma už týden pozitivní - obrovský bolesti zad a kloubů, únava, zimnice. Psala jsem o tom i jeden z posledních článků. Táta na kontrolních testech vyšel pozitivní - rýma a ztráta čichu. Ani jeden naštěstí nic navíc a vypadá to, že to tak zůstane. Ta%ťka letos 55 let, mamka 52. Oba vysoký tlak, táta křečáky. Ale naštěstí to je ten lepší scénář, ale první dny mi to nedalo spát a doma jsem se klepala strachy. Brácha tam s nim ižije ve společné domácnosti - má z toho on sám strach šílený - zatím negativní. Pochytali to u mamky v kanceláři všichni 4, co tam pracují. Ona s námi omezila kontakty už na začátku roku - bála se, že to chytne a nestihne dodělat uzávěrky. Ty stihla a hned na to lehla. Jedna kolegyně pozitivní, ale bez příznaků, druhá ty samé příznaky, co mamka, kolega druhý den v nemocnici s oboustranným zápalem plic. Všichni cca ve stejném věku. Prostě to není prdel a echt mě serou popírači. Já už svoje rodiče měsíc neviděla a uvidím je nejdřív 21. 2. a dobře mi to nedělá. Vozím jim tam jídlo stylem, že to nechám na terase a zase jdu a oni si to pak vezmou. Dobře mi z toho není, naopak. Přepadně mě vždy naprostá úzkost, že nemůžu nic víc dělat. Tím chci říct, aby ses držet. Fakt to není prdel s tím žít. Věřím ale, že to zvládneš a že to zvládnou i vaši . Fakt mě ale vysíraj lidi, co to zlehčují vůči ostatním.