Noste roušky

Já vím, že je to téma už fakt hodně provařené, ale pokud máte chuť, pojďte a poslyšte další příběh z prostřední mé práce neboli místa, kde se zatmívá rozum...

O přístupu mé firmy ke koronaviru jsem už jednou psal (tady a tady), zkráceně řečeno, už dvakrát jsem byl v karanténě a posledně už jsem fakt zvažoval výpověď v zájmu zachování vlastního zdraví.

Teď vám přináším další historku.

V úterý jsme měli větší poradní den (po dlouhé době), kdy se řeší nový rok, shrnuje se starý rok atd. Čili jsme byli všichni v kancelářích, dohromady 10 lidí. Myslíte že měli kolegové roušky? Haha. Jen já a jedna kolegyně, která se stará o dvě seniorky. Jo a šéf, ale ten kvůli tomu, že je zrovna na antibiotikách. Ehm.

Jinak tam vládl znovu přístup typu "a statistiky chřipky a úmrtí na ni jako taky někdo sleduje???" Je pravda, že druhou část dne pak další dva ty roušky měli - ale to jen proto, že byli v blízkosti šéfa.

Já byl o víkendu se svou milou na procházce s bráchou a jeho přítelkyní. Nachodili jsme asi 10km a i když to nebylo v plánu, tak jsme se stavili u nich doma, protože moje milá byla trochu promrzlá. Takže jsme tam u nich asi hodinu seděli a kecali.

A hádejte co.

Nejdřív onemocněl brácha, který ale měl za to, že to je tím, že prochládl, když čekal venku před úřadem. Potom ale onemocněla i jeho přítelkyně a vyšlo najevo, že tři kolegové z její práce jsou nakažení, protože nošení roušek je samozřejmě pitomost, žejo.

Dával mi to vědět dneska ráno a krve by se ve mně nedořezal - brácha byl totiž od čtvrtka do soboty u rodičů. Oběma je přes 60 a mamka má problémy se srdcem. Tak jsem jí tak jakože nenápadně volal, abych se zeptal, jak jí je a tak. A ona že jí bolí hlava a v krku.

Tak to mě fakt dorazilo a už jsem si googloval příznaky a maloval různé katastrofické scénáře, protože to prostě moje psyché dělá, myslí vždy na nejhorší.

Jenže pak naštěstí najevo, že bráchova přítelkyně byla v kontaktu s nakaženými až POTOM, co se vrátil. Čili rodiče by měli být v pořádku. V tu chvíli jsem zažil fakt neskutečný pocit úlevy, který cítím v podstatě ještě teď.

Takže brácha a jeho přítelkyně jdou na testy v sobotu a jestli to mají, je relativně velká šance, že to máme taky (v autě jsme sice měli roušky, ale u nich doma jsme si je sundali).

Tak jsem to samozřejmě říkal své milé, která byla ještě tento týden u své nejlepší kamarádky.

Jenže hádejte co. Přítel té nejlepší kamarádky je nakažený, dozvěděla se to dnes! :D Takže jestli to má ona, pak je velká šance, že to má i moje přítelkyně, tedy i já :D VALĺ SE TO NA NÁS ZE VŠECH STRAN! :D

ZM s jeho milou právě teď, ilustrační gif

To je přesně ono, člověk celý měsíc nikam nejde, a když si pak dá trochu sociálního kontaktu, tak to dopadne takhle :D

Nedávno jsem viděl nadpis článku (nečetl jsem ho), že prý žádné hory, ale venkov může za vyšší čísla nakažených. Já bych spíš řekl, že velký kulový, že za to může práce - a hlavně že se v ní často kašle na ty základní pravidla... prokristapána, co to komu udělá, když si nasadí roušku a trochu rozumně s ní manipuluje? Tj. nechmatá po ní, dezinfikuje si ruce a udržuje rozestupy, pokud je to možné?

Achjo.

Těch pár minut ráno, kdy jsem se bál, že by to mohla chytnout mamka, jsem byl fakt vyděšený.  Tohle už nechci nikdy zažít :(

Dneska jsem tedy byl jedné místnosti a sám, kdyby se ukázalo, že teda brácha/jeho přítelkyně/kámoška mé milé jsou nakaženi.

A fakt nejvíc mě pobavil šéf, který mi, když jsem odcházel, řekl něco ve smyslu "Hlavně to zdraví!"

Fakt. Hlavně to zdraví...

 Zlomený meč v práci, ilustrační video