Zlomený meč
"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."
Horatius: úryvek z díla Óda IX
Článek O nebezpečí
Komentáře k článku: O nebezpečí
chaoska: presne proto nechci praci, do ktere bych musela kazdy den dojizdet autem - vim, ze bych kazde rano tak akorat zpusobila nehodu, protoze mi trva treba dve hodiny, nez se dostanu do modu plneho vnimani. jednou jsem musela jet v 7 rano autem na nadrazi a narazila jsem do nasich vrat 
stejne bych to mela i pri stresu, nastvani atd.
clovek musi vedet, co si muze dovolit a co zvladne. coz bohuzel spousta lidi neumi.
lvice: Já se aut bojím, proto neřídím. Ale to všechno, co se může stát, dochází jen těm, co přemýšlí. A tak je to se vším.
zlomenymec: Jojo, spousta lidí má dojem "ale vždyť se přece nemůže nic stát" - nejenom ohledně aut, ale bzpečnosti nebo opatrnosti obecně. Jednoho takového experta máme doma (otčím), ten šel onehdy šťourat do zásuvek, aniž si předem ověřil, že jsou fakt odpojený pojistkama. Mamka ho teda donutila zkusit tam zapnout fén a samozřejmě to bylo živý... načež teda ty pojistky vypnul jinak a opět to nezkusil A OPĚT to bylo pod proudem.
...
Mám pocit, že má na mě v tomhle smyslu dobrý vliv, protože jsem tím pádem opatrnější 
I když zkontrolovat vypnutí proudu před tím, než jdeš do zásuvky šťourat šroubovákem mi přijde spíš jako selský rozum
atraktivnistrasilka: Ono všeho moc škodí. Přehnaná starostlivost nebo opatrnost je třeba ve výchově dle mého na škodu, já to posoudím, neb moje maminka mě v padacích letech nenechávala běhat, abych si nerozbíjela kolena.
Na druhou stranu, mít ve všem na párku taky není úplně ideální stav, takže to chce vybalancovat. A přehnaná opatrnost nezabíjí, "mámnapárkusmus" jo.
Třeba můj bratranec řídí jako prase. Jednou si na facebook do příběbu vyfotil tachometr, kde byla pomalu dvoustovka. Takže jel dvě stě a telefon v ruce. Zatím jen zrušil dvě auta a jednou přišel o řidičák, sobě ani nikomu dalšímu neublížil, ale úplně trnu. Člověk může řídít jak opatrně chce, ale když potká blbce...
zlomenymec: Moje maminka byla taky hodně opatrná, ale běhat mě teda nechala, takže aspoň něco
Tak toho bratrance ti fakt nezávidím 
Onehdy jsme s mojí milou byli na výletu lodí do Zoo a na tom parníčku tam byl jeden pár s malým dítětem (cca rok?). To dítě se jim v kočárku postavilo a začalo tím kočárkem houpat a ani jednoho toho idiota nenapadlo, že by to mohlo převážit a spadnout přímo na hlavu.
No samozřejmě k tomu došlo, ale jelikož jsem to očekával, tak jsem ten kočárek včas zachytil a děcko nespadlo (byl jsem kousek od něj). A ti dva blbci ani nepoděkovali (ne že bych to dělal kvůli reputaci).
Já chápu, že jsou rodiče malých dětí vynervovaní a určitá tolerance tam musí být, ale zase... je lepší opatrnost než fraktura lebky 
cukrenka®svetu.cz: Maminka.avi Hlavně nepřecházej.
Odhodlat se k řízení...pro mě mega velkej krok. Právě proto, že jsem měla hrůzu ze všech těch dopravních situací. V Praze pal to čert. Ale tady u nás už je to horší. A tahat se s taškama ze zastávky mě fakt neskutečně sralo. Ta představa muset jezdit všude (i do města kousek) busem mě tak vytáčela, že to překonalo i strach z řízení.
Jsem opatrná řidička. Klep klep klep. To je maximum co můžu udělat. Bejt opatrná a pořád počítat s tím, že řidiči kolem můžou bejt zfetovaní a ožralí idioti. Nepočítám situace, kdy jsem nadávala do ko*otů. Zrovna nedávno jedu po hlavní a chlap s velkým SUV se z připojovacího pruhu začal cpát do toho mého, místo aby počkal, až přejedu. Klasické nedání přednosti v jízdě. Kdybych neuhnula, tak je v nás. Tak jsem pak troubila.
cukrenka®svetu.cz: Chci říct - v Praze pal to čert, neb tam se všude MHD dostaneš, kdežto tady u nás Ti jedou busy fakt jednou za hodinu, dvě. A o sobotách a nedělích ani nemluvím.
myfantasyworld: Bohužel i takoví blbci jsou. Mám s tím osobní zkušenost, kdy nějakej blbec se na silnici otáčel přímo na přechod, zabrzdil to těsně. A to nemluvím o tom, kdy z jedné strany auto zastaví a z druhé ne. Pak řidiči, co zastaví jsou nervózní, když nepřecházíš, ale proč riskovat.
Řekla bych, že jezdit ve stresu je dost špatný, stejně jako panika v nějaké situaci, jde o to zachovat si v každé dopravní situaci chladnou hlavu, což je to nejtěžší, co je a já v tomhle obdivuji lidi, co si v takových situacích zachovají chladnou hlavu.
Neřídím, moc jsem ani neřídila, takže sama nevím, jak bych se zachovala v nečekané situaci. Ale ani se mi zavolant už sedat nechce a nejen kvůli strachu, ale protože často pociťuji únavu a bála bych se, abych to vůbec zvládla překonat.
ver: Mám z aut strach. Nevím, zda to tak bylo vždycky, nebo od doby, co mamka s námi v autě jela v zimě po takové zapadlé cestičce, všechno šíleně kluzké, a tak to autu podklouzlo, otočilo se a vrazilo čelem do plotu. Působilo to hrozně děsivě, to si pamatuji moc dobře, neb mamka byla celá od krve, i když jí nakonec vlastně nic nebylo (praštila se hlavou do předního skla) a nám se nestalo vůbec nic, naštěstí. Každopádně, nemám ráda auta ani když sedím v nich, ani když se kolem nich musím pohybovat. Jezdím nejraději vlakem nebo na kole, v autě/buse se prostě necítím dobře…
Bydlíme v městečku, z nějž musíme občas jezdit nakoupit a máme dva psy, které nemůžeme dlouho nechávat doma samotné, takže s návštěvami je to taktéž problematické (nemluvě o tom, že cena lístku za vlak pro dva dospělé a dva psy je vyšší než cena benzínu, přičemž podobné cestování trvá daleko déle se vším tím docházením, přirozeně). Přítel má řidičák, ale má zúžení zorného pole (vidí jen přímo před sebe) a tedy mu zakazuji řídit, i když doktoři to jako problém nevidí (děsí mě, co všechno na těch silnicích můžete potkat, když člověku, který nevidí nic, co není přímo před ním, doktor pouze doporučí, že by neměl řídit, ale řidičák mu zůstává). Takže mi otec navrhl, že by mi přispěl, abych si udělala řidičák, což odmítám s tím, že ve stresu přestávám dýchat a omdlívám, takže bych se řídit bála. On mi na to, že to není žádný důvod, neb slušnou možnost, že se jim udělá špatně za volantem, má tak polovina řidičů. Což ano, snad každý, koho trochu lépe znám, má nějaké zdravotní problémy, které by mu mohly (společně se stresem na silnici) přivodit celkem snadno kolaps za volantem. Prostě… tohle je bráno jako normální. To, že jsou auta nebezpečná a umírají v nich či jejich blízkosti lidé se prostě děje a nikomu to nevadí.
---
ver.pise.cz
zlomenymec: Aaau Já jsem onehdy viděl fotky ženy, která si v autobuse robila celou přední stranu zubů kvůli nehodě autobusu. Od té doby se vždycky připoutávám i v autobuse :/
Ježiš, no tak to je fakt skvělý... to mi onehdy říkal i brácha (který řídit umí a baví ho to), že občas taky neví kdo má jak přednost, ale že tam prostě vjede a nějak to vyřeší... to mě taky zrovna moc neuklidnil
boudicca: Aplikace Záchranka je super! Jestli mi něco autoškola dala, tak je to schopnost pohybovat se mezi auty jako chodec a cyklista. Uvědomit si brzdnou dráhu, mrtvý úhel, "dooring" a předvídat nejhorší.
Dodnes si pamatuji, jak mi před lety auto dávalo na přechodě přednost, jenže druhé auto, co jelo za ním, nestihlo dobrzdit a napralo přímo do toho prvního, které o pěkný kus poskočilo přímo na přechod, kde bych stála, kdybych se pořádně nerozhlídla a nečekala, až OBA zabrzdí.
Vždycky mě fascinují lidé, co jsou schopní vběhnout před houkající záchranku nebo rozjetou tramvaj, protože jsou na přechodě a mají tudíž "přednost". A že to v Praze vídám často.
zlomenymec: Jaj, tak to je fakt dobře, že to tak dopadlo!
Tak takový lidi jsem v Praze (ani nikde) ještě neviděl, ale je to možná dobře, protože bych je asi šel rovnou nakopnout
imperatrice: Já mam hodně silnej pud sebezáchovy, až mi to někdy vadí, protože se můžu jevit jako posera. Nikam neskáču, nelezu, nechápu důvod existence bungee jumpingu, lanových center, jízdy na kajaku, zážitkových projížděk ve formuli 1, nesjíždím na kole z kopce, když je cesta rozbitá a kamenitá... Proč jít tý smrti zbytečně vstříc?
Ale v autě jsem se naučila bejt hodně opatrná až s praxí a naučila jsem se to chybama. Vlastníma i druhých.
V krizovkách naštěstí funguju, nepostihuje mě ustrnutí, naopak jsem ta osoba, co najednou přeskočí dvoumetrovej plot. Jsou to dva tejdny, co jsem volala záchranku příteli - omdlel mi. Je to fakt šok, protože když někdo padne k zemi, tak nevíš, že je to "nevinná" mdloba - myslíš si, že ten člověk umírá. No, odvezli si ho, dali kapačky... Nízkej tlak po horký vaně.
zlomenymec: Hele ale lanová centra jsou fajn, ale musíš být pochopitelně dostatečně jištěná
Tuhle jsme byli myslím v Koněpruských jeskyních a šli jsme dost kamenitou cestou z takovýho fakt fakt fakt hodně prudkýho kopce nepříjemnýho kopce. Byly tam asi 4 cedule typu "CYKLISTO, SESEDNI Z KOLA" a "CYKLISTÉ POZOR, NEBEZPEČÍ ÚRAZU"... a co myslíš?
Byl tam jeden pár, ženská poslušně sesedla z kola a vedla ho, ale chlap to samozřejmě sjel. Nic se mu teda nestalo, ale přesně kvůli takovým kreténům, kteří rádi machrujou, pak musí zbytečně vyjíždět horská služba.
Tak to je taky hustý 
A omdlel tak, že prostě "zhasnul"? Nebo sebou klepal a trhal?
tlapka: To, co se děje na silnicích, je mnohdy opravdu hrůza. Každý by si měl uvědomit, že tady se chyby prostě neodpouštějí, ale ti, co to mají nejvíce zapotřebí, tohle neřeší. Na druhou stranu, kdybychom si to opravdu pouštěli k srdci, tak ven nikdo nevyjede. Ne s myšlenkou, že můžete řídit jako bůh, ale když to do vás napere nějaký idiot, nepomůže vám to.
Mně se ale posledních pár let zdá (nebo si toho jen víc všímám?), že se ztrácí selský rozum i u ostatních účastníků provozu. Lidi ve tmě bez reflexních prvků, kličkující cyklisté, lidé přecházející mezi auty... Pasažéři vrhající se přímo před tramvaje nebo z tramvaje přímo před auta, která to ještě chtěla projet. To je přece fuk, že měli přednost, to jim nepomůže, že byli v právu, prostě fyzikální zákony platí nad lidskými.
Nedávno jsme jeli po městě, stáli jsme na červenou jako první v řadě. V protisměru se řítila sanitka a před křižovatkou pustila sirénu. Po přechodu za křižovatkou šla matka s kámoškou a synem. Sanitka byla ještě docela daleko a oni už skoro u kraje, ale stejně matka důležitě zezadu strčila do syna (který šel před ní, mimochodem), aby si pohnul. Kluk to nečekal a spadl, praštil se o obrubník... matka se zastavila a sanitka to musela hodit obloukem do protisměru, kde naštěstí nikdo nejel. Odehrálo se to během chviličky, ale viděla jsem to před očima celý večer. 
Je strašně moc situací, kdy by měl člověk zkoušet posunout své hranice, ale na silnici fakt ne...