"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

tlapka: To, co se děje na silnicích, je mnohdy opravdu hrůza. Každý by si měl uvědomit, že tady se chyby prostě neodpouštějí, ale ti, co to mají nejvíce zapotřebí, tohle neřeší. Na druhou stranu, kdybychom si to opravdu pouštěli k srdci, tak ven nikdo nevyjede. Ne s myšlenkou, že můžete řídit jako bůh, ale když to do vás napere nějaký idiot, nepomůže vám to.
Mně se ale posledních pár let zdá (nebo si toho jen víc všímám?), že se ztrácí selský rozum i u ostatních účastníků provozu. Lidi ve tmě bez reflexních prvků, kličkující cyklisté, lidé přecházející mezi auty... Pasažéři vrhající se přímo před tramvaje nebo z tramvaje přímo před auta, která to ještě chtěla projet. To je přece fuk, že měli přednost, to jim nepomůže, že byli v právu, prostě fyzikální zákony platí nad lidskými.
Nedávno jsme jeli po městě, stáli jsme na červenou jako první v řadě. V protisměru se řítila sanitka a před křižovatkou pustila sirénu. Po přechodu za křižovatkou šla matka s kámoškou a synem. Sanitka byla ještě docela daleko a oni už skoro u kraje, ale stejně matka důležitě zezadu strčila do syna (který šel před ní, mimochodem), aby si pohnul. Kluk to nečekal a spadl, praštil se o obrubník... matka se zastavila a sanitka to musela hodit obloukem do protisměru, kde naštěstí nikdo nejel. Odehrálo se to během chviličky, ale viděla jsem to před očima celý večer.
Je strašně moc situací, kdy by měl člověk zkoušet posunout své hranice, ale na silnici fakt ne...