Zlomený meč
"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."
Horatius: úryvek z díla Óda IX
Článek O beznaději
Komentáře k článku: O beznaději
eithne: Líto 
Bude líp! Jednou někdo přijde, musí. A do té doby si tu koukej najít víc kamarádů, ať se z toho nezcvokneš - a taky protože jestli si někoho najdeš a upneš se na něj tolik, jak vyznívá z tohohle článku, mohl bys ho odehnat.
Každopádně držím palce, ať ti to vyjde co nejdřív! (A když ne, tak založíme Spolek Osamělých, tak! 
)
zlomenymec: Co dělat, budu muset obsadit Běhalovou 
https://youtu.be/fEAe1GGaIHE?t=102
Kamarádů mám dost, s docela hodně lidma jsem tuhle situaci probíral, takže potud dobrý A to upnutí je průser, ale když já si prostě nemůžu pomoct Ale zas to na sobě před druhou nedávám znát, není to tak, že by mi přišel mail a já jí do 5 minut hned odpověděl atd.
OBNOVÍM KSICHT!
chaoska: 
to je mi lito. ale jednou se to fakt zlomi. vazne.
kdyby to vyslo s touto, tak bys nepotkal nekoho mnohem mnohem "lepsiho", kdo na tebe nekde ceka.
zaujal me ten kostel. ja v tom svem silenem nedavnem obdobi porad kolem jednoho chodila a chtela tam zajit, ale nemela jsem odvahu 
takze dekuji za tu tvoji, treba me to konecne dokope
zlomenymec: Díky 
Takový ten teleologický přístup (s touhle to nevyšlo, protože to musí vyjít s někým jiným) mi je docela cizí, ale třeba mu ještě přijdu na chuť
Neboj se toho, můžeš tam normálně přijít, podívat se kolem a když bude i bohoslužba, můžeš na ni kouknout. Je to fajn zážitek, nikdo tě tam do ničeho nenutí... jenom jednou jsem byl překvapený, když jsme byli všichni vyzváni k tomu, abychom se křesťansky přivítali se sousedem, tak jsem si podal ruku s paní, co byla přede mnou Ale to bylo všechno.
lentilka-sdeluje: V kostele se tě hlavně nikdo na nic neptá. Já taky x-krát šla kolem kostela ve chvíli, kdy už jsem nedokázala udržet slzy. Tak jsem šla dovnitř a brečela. Nikdo se neptá, maximálně se soucitně podívá.
mow: Rozumím ti hodně dobře, kdybys jen věděl, kolik nocí jsem prořval já, nespočítal bych to. A určitě by z toho byl minimálně druhej Macháč. Tvý články bývají často smutný a plný beznaděje, ačkoliv můj blog taky není oázou optimismu. Ale i když tě to málem položilo, v určitý fázi by mě to mělo i nakopnout. Pokud jsi o sobě pochyboval, jakože jsi nepoužitelný pako, a zůstaneš sám, tak tady máš důkaz, že ne. Bylo to krátký, ale hezký. Ber to jako předkrm. Ber to tak, že tu byl někdo, komu s tebou bylo dobře. Mohl jsi jí šáhnout na kozy, ale jinak?
Jinak to ber tak, že MÁŠ něco do sebe, a že když tě o tom přesvědčujeme, nelžeme ti. Třeba to bylo ještě naivní mládě, který neví, co chce, tak bude čekat na staršího miliardáře s půlmetrovým pérem. Její volba. Ale ty společný chvíle už vám nikdo nevezme. Já vím, že to bolí, v něco doufáš, něco si maluješ, a ono je to nakonec jinak. Ale zkus si z toho vzít i energii - někdo tu byl, někoho jsi zajímal, bavil. A příští rok to může být ještě lepší.
---
mow.pise.cz
zlomenymec: Pojď na mou hruď, MoWe!
"Tvý články bývají často smutný a plný beznaděje" Hrome, a to se snažím psát spíš pozitivně!
Jo, dá se z toho vytěžit i něco pozitivního. Teď už je mi, překvapivě, celkem fajn (což se změní, až půjdu zas v pondělí do práce )
iva: Tsss... Víš, jak dlouho čekal Ted Mosby? A taky se dočkal.
A takovej Doctor. Nebo Jack Harkness. Ti jsou na tom ještě hůř, vzhledem k té jejich proklaté skoronesmrtelnosti.
A můj choť na mě čekal třicet let.
Takže ty máš co za problém?!
Neboj, na jaře to cestou do Ostravy probereme výrazně důkladněji 
zlomenymec: Ted Mosby měl aspoň nějaké mezivztahy!
Na Doctora nekoukám a kdo je Jack Harkness netuším, ale taky bych řekl, že nebyli sami imrvére
ZBOURÁME STODOLNÍ 
iva: Nekoukáš? NEKOUKÁŠ?! 
Začni koukat. Snad jsem napsala agitačku, ne?!
Stodolní nám bude malá a průvodčí se našemu kupátku vyhne obloukem
orchidejka: To je mi líto, že to takhle dopadlo.
Při čtení toho článku se mi honila hlavou jedna věc - Ty máš opravdu jenom práci, cvičení a pc? Nemáš kamarády a kamarádky? Není něco, co by tě bavilo? Ženské nemůžou být smysl života. Možná se na to moc upínáš a ony to vycítí a zdrhnou.
Zkus se zamyslet, co by tě bavilo a na co by ses těšil. Něco přece být musí.
zlomenymec: Mám hlavně kamarádky () a jsem s nima v pravidelném kontaktu, v tom problém není. A v poslední době čtu knížky o seberozvoji, i když teď se to trochu zadrhlo, ale nezastavilo se to úplně. A i to cvičení mě baví, ta fyzická aktivita je nejlepší antidepresivum, já to říkám pořád.
Takže jo, mám kontakt i s jinými lidmi, ale jak jsem po práci rád sám, tak je nepotřebuju moc vidět a stačí mi si s nima psát
hroznetajne: Hmmm, to je trochu na houno 
. Žádný řeči Ti nepomůžou z toho blbého pocitu, který teď máš, tak nevím, co Ti na to napsat. Četla jsem to a přišlo mi to moc líto. A trochu se zlobím na tu s(v)lečnu, co to je jako za důvod?! To je nějaký dost chabý...
zlomenymec: On ten pláč asi fakt pomohl, protože jsem i ten včerejšek v práci přežil relativně ve zdraví. Ráno to bylo blbý, ale pak už to ušlo. A dneska po cvičení mi je fajn, takže už je to víceméně v pohodě. Zase jsem se ocitl ve svých starých známých nezadaných vodách
Dám vám na ni mail a můžete jí psát sprosté maily!
Díky za podporu 
lentilka-sdeluje: Jasně že ten pláč pomohl. Jeden z mých (mnoha) doktorů mi řekl, že slzy jsou nejlepší antidepresivum. 
myfantasyworld: Mrzí mě, že to tak dopadlo. Ale věřím, že ta pravá se objeví.
V kostele svaté Ludmily jsem nebyla, jen jsme s kamarádkou seděly venku před ním.
lentilka-sdeluje: Takže jsi byla jedna z těch "idiotů rozprostřených po schodech"?
myfantasyworld: Je pravda, že občas sedám na místa na schodech nebo kdekoliv jimde, ale tady jsme zrovna seděly na lavičkách.
monuminous: A nestálo by za to ještě zabojovat, když jste si tak rozuměli? Taková mladá holčina v sobě nemusí mít vůbec tak jasno, jak si asi myslíš... Proč se dávat na ústup před první překážkou, která se ti postaví do cesty? Můžeš přece zaujmout roli ctitele, který to prostě nechce hned vzdát...? Nemyslím nějak se vtírat, chraň bůh, ale čas od času jí napsat pár řádků, dát jí najevo, že tě pořád zajímá. Tím nemůžeš nic pokazit a dost bych se divila, kdyby jí to vadilo.
zlomenymec: To by nebyl dobrý nápad ze tří důvodů:
1) Napsal jsem jí na to zprávu, na kterou mohla vhodně odpovědět, ale neodpověděla
2) Její důvody byly docela pádné
3) - a to je asi nejzávažnější - mám pocit, že je v tom někdo třetí
Ale díky
damn-girl: Mečounku!
Ty vado. Já úplně nevím, co na to říct. Je mi to hrozně líto a mrzí mě to za tebe, když už to vypadalo! Ta naděje, co se změní v beznaděj je asi jeden z nejhorších pocitů na světě. Talový ten pocit, že tvůj život zase nebude dávat smysl a je hrozně těžký se radovat z věcí, které ti předtím radost dělaly. Zkus chodit mezi lidi, vytáhni kamarády. Já se většinou uklidňuju tím, že to tak vlastně mělo být, že je to správně a jednou potkám toho nejlepšího, protože jinak není důvod, aby to nevyšlo. Drž se! A hlavně si nepouštěj tu Sound of silence znova, to je nejvíc depkoidní song ever!
tlapka: Teda, to mě mrzí. Tím úvodem jsi nás sice připravoval, co přijde, ale prostě je to škoda. Naprosto chápu, že ses té naděje drzel, tak bych to vnímala jako slibně se vyvíjející situaci.
Já nevím, co říct. Snad jen, že věřím, že to je prostě shoda okolností. Protože na srazu jsi nepůsobil jako no-date případ.
Ale zaujalo mě ještě tvé zmínění práce. To půjde vyřešit možná jasněji. A co ty víš, třeba bys tím vyřešil dvě mouchy jednou ranou.
zlozana: Z tohohle je mi úplně smutno! Fakt jsem tomu začínala věřit, že to klapne... Ale nevzdávej to! Ono to přijde! (Mimochodem, kluci, co se nebojí brečet, jsou roztomilí )