"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

mow: Rozumím ti hodně dobře, kdybys jen věděl, kolik nocí jsem prořval já, nespočítal bych to. A určitě by z toho byl minimálně druhej Macháč. Tvý články bývají často smutný a plný beznaděje, ačkoliv můj blog taky není oázou optimismu. Ale i když tě to málem položilo, v určitý fázi by mě to mělo i nakopnout. Pokud jsi o sobě pochyboval, jakože jsi nepoužitelný pako, a zůstaneš sám, tak tady máš důkaz, že ne. Bylo to krátký, ale hezký. Ber to jako předkrm. Ber to tak, že tu byl někdo, komu s tebou bylo dobře. Mohl jsi jí šáhnout na kozy, ale jinak?

Jinak to ber tak, že MÁŠ něco do sebe, a že když tě o tom přesvědčujeme, nelžeme ti. Třeba to bylo ještě naivní mládě, který neví, co chce, tak bude čekat na staršího miliardáře s půlmetrovým pérem. Její volba. Ale ty společný chvíle už vám nikdo nevezme. Já vím, že to bolí, v něco doufáš, něco si maluješ, a ono je to nakonec jinak. Ale zkus si z toho vzít i energii - někdo tu byl, někoho jsi zajímal, bavil. A příští rok to může být ještě lepší.