"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

monuminous: A nestálo by za to ještě zabojovat, když jste si tak rozuměli? Taková mladá holčina v sobě nemusí mít vůbec tak jasno, jak si asi myslíš... Proč se dávat na ústup před první překážkou, která se ti postaví do cesty? Můžeš přece zaujmout roli ctitele, který to prostě nechce hned vzdát...? Nemyslím nějak se vtírat, chraň bůh, ale čas od času jí napsat pár řádků, dát jí najevo, že tě pořád zajímá. Tím nemůžeš nic pokazit a dost bych se divila, kdyby jí to vadilo.