Zlomený meč
"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."
Horatius: úryvek z díla Óda IX
Článek O lucidním snění
Komentáře k článku: O lucidním snění
sargo: To jsou věci! Tak on to není příjemný malátný polospánek nad ránem, určený k hraní, ale je kolem toho celá věda? 
sargo: Vlastně ne... není žádná oblast lidského bytí, která by mohla být ušetřena 
zlomenymec: Lidé jsou prostě hrozně zvídaví tvorové, což je náš největší dar i prokletí
boudicca: Chci to taky umět! Jednu dobu jsem se o to celkem snažila (ale ne ráno, nýbrž před spaním) a nic, fňň. Je ale pravda, že natahování budíku o hodinu dříve mi přijde jako zbytečně drsná praktika, to se bez lucidnění obejdu
Nicméně, ráno si nechávám 10 minut na probrání a občas (skoro vždycky) ještě stihnu usnout; sny jsou pak takové "mělčí" a promítají se do nich reálné vjemy, někdy plynule přecházím z přemýšlení do snu, ale že bych si snění přímo uvědomovala, to ne, to vždy až zpětně.
zlomenymec: Prosímtě, vzbudíš se, zaklapneš budík a jdeš zase spát, nic drastického na tom není!
Ano, to je taky občas fajn, ale jak říkáš, lucidní snění to přímo není 
i-am-fine: Mě se občas zdá, že lucidní sny mám až moc často. Jenom si tři čtvrtiny doby, kterou sním, nemůžu uvědomit, že sním. Většinou se mi zdá o klukovi, kterého jsem včera potkala v restauraci, zdá se mi to v té restauraci a i když je to třeba úplně jinak (jiné barvy stěn, spousta stromů a podobně) moje podvědomí si prostě nedokáže říct, že je to jen sen. A tak sním, jako bych žila, nikdy neudělám nic, co bych chtěla a vždy se držím zpátky. Když si konečně uvědomím, že to sen byl - probudím se.
Ale pamatuji si většinou jenom sny, které bych radši nikdy nezažila (Minulý týden mě má matka zapíchla nožem a před rokem jsem se ztratila v domě démonů a nemrtvých.) Takže radši žít než snít
zlomenymec: Tak zkus tuhle metodu a třeba si uvědomíš že sníš a něco budeš moct udělat Chce to jen trochu cviku. A když se ti bude zdát něco zlého, budeš se moct hned probudit.
cayenne®blbne.cz: Přiučila jsem se zas něco nového, díky Připomnělo mi to dva příklady z vlastní zkušenosti:
1) s prarodiči jsem seděla na pláži u moře v Chorvatsku a říkám dědovi, že to je sen, protože je blbost, abychom byli v Chorvatsku, když je teprve březen a jsme doma v Praze (po probuzení jsem si ale uvědomila, že je prosinec a jsem u táty, který v Praze nebydlí)
2) Sen ve snu: Nejdřív se mi zdálo, že jsem u mámy doma a vedle paneláku, kde bydlí, je takový mrakodrap (ona tam podobná budova skutečně stojí, ale na jiném místě). Najednou obloha úplně zčernala a začala šílená bouřka, při níž blesk udeřil do toho mrakodrapu a ten se začal hroutit a padat právě na ten panelák, kde jsme s mámou byly, a my jen z okna sledovaly, jak na nás letí tuny železobetonu. V té chvíli jsem se probudila u sebe doma, ve své posteli, ale zaslechla jsem nějaký šramot z vedlejší místnosti a ve dveřích najednou stál nějaký chlap a já si v tom snu byla fakt 100% jistá, že má ty nejnižší úmysly. A pak jsem se probudila doopravdy a byla jsem sama. Naštěstí