"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

cayenne®blbne.cz: Přiučila jsem se zas něco nového, díky Připomnělo mi to dva příklady z vlastní zkušenosti:
1) s prarodiči jsem seděla na pláži u moře v Chorvatsku a říkám dědovi, že to je sen, protože je blbost, abychom byli v Chorvatsku, když je teprve březen a jsme doma v Praze (po probuzení jsem si ale uvědomila, že je prosinec a jsem u táty, který v Praze nebydlí)
2) Sen ve snu: Nejdřív se mi zdálo, že jsem u mámy doma a vedle paneláku, kde bydlí, je takový mrakodrap (ona tam podobná budova skutečně stojí, ale na jiném místě). Najednou obloha úplně zčernala a začala šílená bouřka, při níž blesk udeřil do toho mrakodrapu a ten se začal hroutit a padat právě na ten panelák, kde jsme s mámou byly, a my jen z okna sledovaly, jak na nás letí tuny železobetonu. V té chvíli jsem se probudila u sebe doma, ve své posteli, ale zaslechla jsem nějaký šramot z vedlejší místnosti a ve dveřích najednou stál nějaký chlap a já si v tom snu byla fakt 100% jistá, že má ty nejnižší úmysly. A pak jsem se probudila doopravdy a byla jsem sama. Naštěstí