Zlomený meč
"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."
Horatius: úryvek z díla Óda IX
Článek Zlomený meč není in
Komentáře k článku: Zlomený meč není in
konackaelle: Omyl 
Jak vstávat, co vstávat. Já včera nešla spát. 
Vlastně jsem teď nespala víc jak den a půl. Celý týden jsem vyspávala od dvanácti do dvanácti, a včera jsem si celou noc pročetla. Přečetla jsem tři knížky, heč Pak už se mi nechtělo číst, ale na spaní jsem taky neměla pomyšlení, tak jsem sedla ke kompu. Ty, takový ty svítící náramky, to je čéče věc, svítí to tak, že se to dá schovat spolu s knížkou pod dekou (aby se ségra nebudila) a svítí to přesně na osvětlení jedné stránky... No prostě super
newold®blbne.cz: Nedurdi se. Třeba je to přesně naopak, napadlo Tě to? 
Třeba se ono "in" řídí Tebou! 
konackaelle: Prostě všechna média (jak jsi vyjmenoval v komentáři, na který odpovídám) manipulují lidmi aby chtěli být in a diktují, kdo a co je in. Není to tak dávno, co jsem na seznamu našla článek o tom, jak jsou hitem gumáky a že se hodí k šatům v pastelové barvě, samozřejmě gumáky se vzorem... 
V tu chvíli jsem si pomyslela, kam se ten svět řítí (nedávno jsem taktéž četla článek zde na píše - Svět se řítí do ďáblovi řiti. Na můj popud přejmenováno na Česko se řítí do ďáblovi řiti!)
Já nikdy nebyla in a pořád, i když jsem si vzala něco, co bylo zaručeně in, tak mě holky ze třídy zpeskovali jak je to hnusný, že jsem trapná a o co se snažím... Od té doby do školy nosím černý triko, občas se vzorem a džíny. Na kecy spolužaček příbuzných s Milkou nemám ani trochu náladu (a to za každého počasí!).
Neboj, i kdybys byl in -100%, tvá povaha to vynahrazuje. A vždycky můžeš toho, kdo si do toho, jestli jsi nebo nejsi in rejpne poslat do patřičných mezí .
imperatrice: Proč by ses šel zasebevraždit kvůli tý růžovce? Vždyť se přece nezajímáš o to, co je in.
No a já teda taky nekoukám na to, co je in, ale hlavně na to, abych v tom kterým oblečení vypadala kočkoidně.
zlomenymec: Protože upřímně, ve světě, který tvrdí, že mužům sluší růžová, by mě žití netěšilo
konackaelle: Ještě, že nejsem muž. Ještě, že nejsem blondýna. Takže růžovka nemůžu být ani v jednom případě xD
konackaelle: Růžovou mám celkem ráda, nejsem proti ní, ale jsem proti tomu, když mě někdo nazívá růžovkou. Jednou jsem si do školy vzala růžovej svetřík a spolužačky se mě smály ještě měsíc. No, ony si stejně vždycky něco najdou.
P.S.: Ta ikona je směsicí červené a směsicí jemně červené a bílo modré!
imperatrice: Vidím, že na základkách se nic nezměnilo. Za mých dob byl vrchol trapnosti mít cokoli růžovýho a taky to bylo důvodem k posměchu. Růžovku jsem začala nosit hned po přestupu na SŠ. Na ZŠ to fakt nešlo, pokud jsem chtěla mít klid.
konackaelle: U nás je to takový, že si člověk vezme něco jinýho než ostatní a hned je absolutní idiot že si to na sebe dokázal vzít... Nebo jen stačí prostě být jiná a hned ti nadávaj, berou věci... Bože já to tak nesnáším!!! :/
imperatrice: To mi fakt nemusíš nějak zvlášť osvětlovat. U nás na ZŠ vadila i malá změna účesu, např. když někdo, kdo nosil vlasy pořád rozpuštěný, najednou přišel s culíkem. Já se snažila bejt pořád stejná, abych nezavdala příčinu k pomluvám. Protože kdykoli se na mně něco změnilo, už mě pomlouvaly (holky). A pomluvy byly ještě to snesitelnější. Já měla úplnej teror. Kdyby to bylo dnes, dala bych jim co proto, děvkám!
konackaelle: Mě vždycky nadávali (a většinou i nadávají nadále), pomluvy, tahaly mě za vlasy, klidně přišli a vrazily mě pěstí do zad, všechny byly vyšší o hlavu než já... Bože jak já ty krávy nenávidím! Nesnáším jak třeba v druhý třídě mi říkaly, když jsem si koupila něco novýho nebo měla novej náramek jak je to příšerný, ale že já vypadám ještě hůř. A to mi říkají většinou i teďka, ale teď spíš upřednostňují kecy typu že mě probrají celej den - "Kdyby se ostříhala, přestala nosit brýle, píchla si dírky do uší, dala by si piercing do nosu, obočí a rtů a začala si konečně lakovat nehty a malovat se, nebyla by tak šeredná." Od té doby, co jsem se kdy chtěla namalovat do kina či na nějakou párty, radši se ani nemaluji, nebudu se kvůli těm pindám měnit! A taky poslední dobou rády si umejou ruce a příjdou přesně nade mě, když kreslím nebo něco píšu, zkritizujou to a pocákají mě i sešit/knížku/něco jinýho co mám na lavici vodou. Krávy!
Nejvíc nechápu co jim na mě vadí. Když chtějí opsat úkol, dám jim ho opsat. Chtějí něco půjčit, půjčím jim to a když mi to nevrátí tak jim ten den nebo dva nic nepůjčím (pak už je to s něma nesnesitelný tak jim raději půjčuji vše a ony si mě nevšímají). A co za to? Věčné ponižování a pomlouvání. Teď už si ale tolik, jako když byly větší jak já nedovolují. Ony jsou všechny o rok starší, měly odklad. Asi do páté třídy byly aspoň o hlavu větší než já, teď jsem vyšší zase já a ony teď jen tloustnou. Vypadají jak prasata a chovají se jako krávy
No, ještě že jsou prázdniny...
imperatrice: Jako bys popisovala mojí situaci před lety.. Ponižování, pomlouvání a naopak lísání, když potřebovaly tahák na AJ. Tohle je šikana. Ono jim na tobě nevadí vůbec nic. Jsou nesebevědomý, nešťastný a potřebujou si na tobě dokazovat, že jsou kingové. Šťastnej člověk druhým neubližuje, nemá tu potřebu. Ony jsou vlastně chudáci, kteří sami potřebujou pomoc. Vybraly si tě, protože ses dala. Spojily se proti tobě a v jednotě je síla. Ony potřebují někoho, nad kým budou mít navrch - protože třeba doma jsou utiskovaný, případně je nechce kluk, kterýho milujou a jsou vesměs looserky. Musejí se tedy na někom vyléčit, protože to jinak řešit neumějí.
Věř, že i kdybyses pro ně rozkrájela (malovala se, dala jim všechno opsat), nic se v jejich chování nezmění. Nezavděčíš se, já se o to snažila 4 roky, lísala jsem se (tenkrát jsem byla naivní a myslela jsem, že to pomůže) a nic se nezměnilo. Ale hodně věcí jsem dělala i proto, že jsem se bála, že mi něco provedou, když jim nebudu po vůli. Houby platný - i když jsem byla po vůli a snažila se bejt nenápadná, jednoho dne překročily všechny meze a já skončila u psychologa.
Nezavděčíš se. Kdyby se s tebou totiž začaly kamarádit, už by neměly nikoho, na kom si budou masírovat ego a na kom si budou léčit bolístky. Šikanovaní bývají ti, kterým je co závidět. A i když některé ti třeba ani ubližovat nechtějí, připojí se, protože se bojí, že by se šikana obrátila i proti nim. Z vlastní zkušenosti mluvím... V osmičce se mě zastaly dvě holky (řekly mi, že by to udělaly už dávno, ale bály se těch krav), jsem jim dodnes vděčná, protože se jim díky tomu vzepření podařilo situaci ve třídě obrátit. Najednou se se mnou bavily všechny ty krávy (a já s nima taky, protože jsem chtěla mít klid).
Po pěti letech jsme měli sraz a ta největší tyranka se vůbec nezměnila. Ostatní z toho vyrostly, ona ne. Dívala se na všechny pohrdavým pohledem, a tak jsme na srazu zdrbli my jí... Ale ve skutečnosti, jak jsem psala - ona je ten chudák, co potřebuje pomoc. Já mám všechno, jsem vlastně šťastná, jen mám na sobě spoustu jizev, protože ona se na mně 4 roky léčila - a stejně nevyléčila!
Já o tomhle už na blog psala, ale pak jsem to smazala, když mi tam vpadnul vetřelec.
Přeju ti, abys to ustála bez šrámů na duši, mně jich zůstalo hodně, dlouho jsem se z toho vzpamatovávala. Následky mám dodnes, ony mě "prznily" v nejdůležitějších letech, od 10 do 14. Bojuju s tím, že si nevěřím a bojím se, co na mně a na moje jednání lidi řeknou. Situace, který prožívám dnes, jsou kopií těch z minulosti. Ty krávy mě totiž naučily, že je třeba se bát, co si o mně budou lidi myslet. A taky mě naučily, abych si dělala vrásky z toho, když se někomu nezavděčím nebo na mě někdo reaguje negativně.
Co s tím dělat, ti asi neporadím, já to tenkrát taky nevěděla. Nejlepším řešením je určitě vzepřít se hned na začátku, když se někdo o něco pokusí. Teď už to asi půjde těžko a hlavně by k tomu byla třeba odvaha a síla. Je tak těžký se tomuhle svinstvu bránit. 
konackaelle: Je to těžký se ubránit, zvlášť když ty holky mají na svý straně celou třídu a pak mě probírají celej den... Já z toho byla nejvíc na ohrabky asi tak ve 2., 3. a pak v 5. třídě, teď už je to lepší, už si tolik nedovolují (přece jen, jsem přece vyšší! Juhuhů, aspoň něco se vydařilo). Já se nejspíš ani na začátku vzepřít nemohla, začalo to v půlce první třídy když jsem se s tou největší tyrankou přestala kamarádit, protože mi brala věci. Pak jsem se kamarádila s holkou, který brala věci už ve školce. A ta se proti mě taky obrátila, ale spíš jakože nic neříkala a párkrát si rejpla než aby šla úplně proti mě, a teď se mě i většinou zastává. Ale musím přiznat, že asi 5 dní před koncem školy jsem toho už měla pokrk a nechtěně jsem se rozbrečela, ale to spíš bylo kvůli hudebce a tomu, jak se máma rafla s ostatníma členama naší rodiny a pak se mnou... Naposledy se mi to stalo někdy na konci 5. třídy, to už je dlouho...
Naprosto s tvými pocity souhlasím, já si koupím nový triko a když potkám kámošku ze třídy tak se diví, proč ho nenosím do školy, ale na ven. Já se nosit "lepší" (nový trika, šaty...) věci do školy vlastně asi bojím, protože když si vezmu něco novýho tak si zase na mě tyranky zasednou a nenechají mě na pokoji. Zvlášť když se přidá ostatní část třídy tak to je k nesnesení
No, tak dobrou noc. 
imperatrice: Je to tak, každou změnu berou jako záminku k pomluvám a další tyranii. Kolik let ti ještě zbývá do konce ZŠ?
orchidejka: Měl bys vědět, že momentálně je pro muže in růžová barva.
Pokud se někdo obléká jenom podle toho, co je in a ne podle toho, co se mu líbí a sluší, tak takového člověka považuju za figurínu a ne za osobnost.
Mimochodem, pod tímhle článkem se mi objevil odkaz na super internetový obchod s in oblečením.
zlomenymec: Ty mě nemáš moc ráda, viď?
... tak to už je konec, když mi sem začnou rvát reklamy na oblečení, to už to tu můžu rovnou zabalit!
orchidejka: I když to tak nevypadá, tak já tě ráda mám.
Ať tě ani nenapadne to tady zabalit, třeba díky tobě narazím ještě na pár dalších zajímavých internetových obchůdků.
zlomenymec: ... že se mě tak nenápadně snažíš zabít!
Když jsem tenhle blog zakládal, měl jsem všelijaké myšlenky o tom, kdo a za jakým účelem mi sem bude chodit, ale že to bude kvůli internetovým obchodům s oblečením, to by mě teda nikdy nenapadlo...
orchidejka: To já tě spíš nenápadně provokuju. A provokuju většinou lidi, který mám ráda. 
Život je plný překvapení.
pianista: Zabalit to kvůli růžové... To by udělal jen otrok módního diktátu. A to ty přece nejsi, jak píšeš.
A že se modelky (pravděpodobně máš na mysli i modely) nedostanou do nebe? To mě teda zajímá proč! 
zlomenymec: Viz. odpověď kočkoidní Beatrice
Tak to si počkej na ten článek, nebo si přečti dialog Faidón
pianista: Radši si počkám.
Kočkoidní, to sedí.
Ale ona ta růžová fakt in je. Já snad vím, co říkám.
zlomenymec: NNÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ
lentilka®sdeluje.cz: A já si tě představovala jako vymodelovanýho Kena! *zlomena mizí ve tmě*
mixx: Řekla bych, že tohle si celkem myslí plno lidí. Alespoň co se týče tý hudby, filmů atp.
Růžovou bych zakázala.
A jsem zvědavá na příští článek, vypadá zajímavě.
---
mixx.pise.cz
zlomenymec: No, Pianista má dovolenou, takže článek o Platónovi klidně počká. Teď tu máme Pozitivní týden! *fouká na frkačku*
dvirka: S tím šatníkem to ber pozitivně.Aspoň víš,že se do toho oblečení pořád vlezeš...já musím trička vyřazovat bo začínají být krátké.
Zastávám názor,že v dnešní době je in všechno.Každý si nosí a dělá co chce.Takže je lepší zůstat sám sebou.
davidhavel: Jsi můj člověk Lépe bych to o sobě nenapsal a nevystihl 
S tím oblečením... nedávno jsem koukal na sedm let staré fotky, na kterých mám to samé oblečení, v kterém jsem zrovna seděl u noťase Jo a nebylo to roucho Adamovo