Zlomený meč není in

A nikdy ani moc nebyl :(

Nejdřív se musím omluvit za to, že posledních několik dní nevěnuju Píše.cz takovou pozornost jako dřív, jenže bohůmžel měl můj počítač drobnou, ehm, nehodu (patrně vyhořel zdroj), takže jsem nyní přesunut na notebooku a věnuju se trochu jiným bohůmlibým a bohůmmilým činnostem (přečtěte si Euthyfrón, jestli chcete vědět, jaký je mezi těmito dvěma výrazy rozdíl xD).

To by bylo na začátek, nyní k tématu.
Já nikdy nebyl in. Hell, já ani nikdy nebyl moc středem pozornosti. Jestli se o mně něco na základce a střední dalo říct, pak to, že jsem byl tak obyčejnej a nenápadnej, až to bylo neobyčejné a nápadné.
Teď vážně, nebyl jsem sportovec, outsider, muzikant, EMO, rocker, goth, party boy, pankáč, šampón, šprt ani flákač, byl jsem prostě sám sebou. A vždycky mi to tak nějak stačilo, s žádnou z jmenovaných skupin jsem se nikdy moc neztotožňoval.
Šel jsem si prostě tou svojí cestou, která by patrně v Kantově kategorickém imperativu neobstála, ale kdo by si zrovna na tohle stěžoval, že.

A tak je to se mnou víceméně doteď o_O Napadlo mě to nedávno, když jsem se hrabal ve skříni a zjistil jsem, že nosím stejné oblečení už asi 5 let. Můj šatník se za tu dobu změnil jenom minimálně, resp. se nezměnil vůbec, jen do něj sem tam přibylo něco nového o_O
Spíš než na to, jak oblečení vypadá, hledím na to, jak se to nosí a jak moc je to (ne)praktické. Jednou dobou jsem hrozně řešil optimální rozmístění peněženky, klíčů a mobilu po kapsách tak, aby mi to v případě nutnosti nebránilo v kopání, popřípadě (což by bylo mnohem pravděpodobnější) k rychlému úprku (a nakonec jsem to fakt pěkně vyřešil! :D).

Proto mě vždycky tak rozčílí, když mě někdo nařkne z toho, že "a jo, to je přece teď in." To vždycky rudnu vzteky, protože tím, co je momentálně in se neřídím a z nějakého mně neznámého důvodu je to pro mě hrozně důležité o_O Já ani in být pořádně nemůžu, leda naprostou náhodou. Ekonomové tomu říkají racionální neznalost- prostě se o to nestarám, protože mi to za to nestojí, ba naopak.
Když nevím, co se teď nosí, poslouchá, dělá atd., tak to logicky nemůžu nijak napodobovat a řídit se tím. Prostě se o to nezajímám a vesele si žiju dál. A jedině tak mám záruku toho, že jsem jakž takž sám sebou a že se nenechávám ostatníma ovlivnit víc, než je nezbytně nutné.
A je v tom i trocha pudu přežití, protože upřímně, jestli se někdy dozvím, že je třeba momentálně pro muže in růžová barva, asi to tu zabalím a půjdu spáchat sebevraždu.

Dívám se na filmy, který se mi líbí, a jestli se líbí i masám, to už jde tak nějak mimo mě. Ať si každej poslouchá co chce, mají na to právo stejně tak jako já. Ať si chipsy padají kam chtějí! Stejné je to u PC her, hudby, oblečení atd.

Nevím proč, ale prostě jsem chtěl, abyste to věděli a mám za to, že jste teď děsně rádi, že to víte :D No, od toho tady jsem, abych vám dělal radost, ne? :D




Příště si povíme něco o tom, proč podle Platóna nemůžou přijít anorektičky a modelky do nebe :D