"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

imperatrice: Jako bys popisovala mojí situaci před lety.. Ponižování, pomlouvání a naopak lísání, když potřebovaly tahák na AJ. Tohle je šikana. Ono jim na tobě nevadí vůbec nic. Jsou nesebevědomý, nešťastný a potřebujou si na tobě dokazovat, že jsou kingové. Šťastnej člověk druhým neubližuje, nemá tu potřebu. Ony jsou vlastně chudáci, kteří sami potřebujou pomoc. Vybraly si tě, protože ses dala. Spojily se proti tobě a v jednotě je síla. Ony potřebují někoho, nad kým budou mít navrch - protože třeba doma jsou utiskovaný, případně je nechce kluk, kterýho milujou a jsou vesměs looserky. Musejí se tedy na někom vyléčit, protože to jinak řešit neumějí.
Věř, že i kdybyses pro ně rozkrájela (malovala se, dala jim všechno opsat), nic se v jejich chování nezmění. Nezavděčíš se, já se o to snažila 4 roky, lísala jsem se (tenkrát jsem byla naivní a myslela jsem, že to pomůže) a nic se nezměnilo. Ale hodně věcí jsem dělala i proto, že jsem se bála, že mi něco provedou, když jim nebudu po vůli. Houby platný - i když jsem byla po vůli a snažila se bejt nenápadná, jednoho dne překročily všechny meze a já skončila u psychologa.
Nezavděčíš se. Kdyby se s tebou totiž začaly kamarádit, už by neměly nikoho, na kom si budou masírovat ego a na kom si budou léčit bolístky. Šikanovaní bývají ti, kterým je co závidět. A i když některé ti třeba ani ubližovat nechtějí, připojí se, protože se bojí, že by se šikana obrátila i proti nim. Z vlastní zkušenosti mluvím... V osmičce se mě zastaly dvě holky (řekly mi, že by to udělaly už dávno, ale bály se těch krav), jsem jim dodnes vděčná, protože se jim díky tomu vzepření podařilo situaci ve třídě obrátit. Najednou se se mnou bavily všechny ty krávy (a já s nima taky, protože jsem chtěla mít klid).
Po pěti letech jsme měli sraz a ta největší tyranka se vůbec nezměnila. Ostatní z toho vyrostly, ona ne. Dívala se na všechny pohrdavým pohledem, a tak jsme na srazu zdrbli my jí... Ale ve skutečnosti, jak jsem psala - ona je ten chudák, co potřebuje pomoc. Já mám všechno, jsem vlastně šťastná, jen mám na sobě spoustu jizev, protože ona se na mně 4 roky léčila - a stejně nevyléčila!
Já o tomhle už na blog psala, ale pak jsem to smazala, když mi tam vpadnul vetřelec.
Přeju ti, abys to ustála bez šrámů na duši, mně jich zůstalo hodně, dlouho jsem se z toho vzpamatovávala. Následky mám dodnes, ony mě "prznily" v nejdůležitějších letech, od 10 do 14. Bojuju s tím, že si nevěřím a bojím se, co na mně a na moje jednání lidi řeknou. Situace, který prožívám dnes, jsou kopií těch z minulosti. Ty krávy mě totiž naučily, že je třeba se bát, co si o mně budou lidi myslet. A taky mě naučily, abych si dělala vrásky z toho, když se někomu nezavděčím nebo na mě někdo reaguje negativně.
Co s tím dělat, ti asi neporadím, já to tenkrát taky nevěděla. Nejlepším řešením je určitě vzepřít se hned na začátku, když se někdo o něco pokusí. Teď už to asi půjde těžko a hlavně by k tomu byla třeba odvaha a síla. Je tak těžký se tomuhle svinstvu bránit.