"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

konackaelle: Je to těžký se ubránit, zvlášť když ty holky mají na svý straně celou třídu a pak mě probírají celej den... Já z toho byla nejvíc na ohrabky asi tak ve 2., 3. a pak v 5. třídě, teď už je to lepší, už si tolik nedovolují (přece jen, jsem přece vyšší! Juhuhů, aspoň něco se vydařilo). Já se nejspíš ani na začátku vzepřít nemohla, začalo to v půlce první třídy když jsem se s tou největší tyrankou přestala kamarádit, protože mi brala věci. Pak jsem se kamarádila s holkou, který brala věci už ve školce. A ta se proti mě taky obrátila, ale spíš jakože nic neříkala a párkrát si rejpla než aby šla úplně proti mě, a teď se mě i většinou zastává. Ale musím přiznat, že asi 5 dní před koncem školy jsem toho už měla pokrk a nechtěně jsem se rozbrečela, ale to spíš bylo kvůli hudebce a tomu, jak se máma rafla s ostatníma členama naší rodiny a pak se mnou... Naposledy se mi to stalo někdy na konci 5. třídy, to už je dlouho...
Naprosto s tvými pocity souhlasím, já si koupím nový triko a když potkám kámošku ze třídy tak se diví, proč ho nenosím do školy, ale na ven. Já se nosit "lepší" (nový trika, šaty...) věci do školy vlastně asi bojím, protože když si vezmu něco novýho tak si zase na mě tyranky zasednou a nenechají mě na pokoji. Zvlášť když se přidá ostatní část třídy tak to je k nesnesení

No, tak dobrou noc.