Zlomený meč
"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."
Horatius: úryvek z díla Óda IX
Článek Jak se vraždě malého dítěte uchrániti
Komentáře k článku: Jak se vraždě malého dítěte uchrániti
myfantasyworld: Uff, to je teda zážitek z cestování. 
No nedivím se ti, že při takových zkušenostech nerad cestuješ. Ale tak cestu jste nakonec zvládli a užili si fajn výlet, podle toho teda, že píšeš, že Krakow byl fajn. 
Já když někam jela se ségrou a neteřema, tak je to taky šílený. Děti v naší rodině jsou celkově hlasité, ne že by vyloženě křičeli, vztekali se (i když to taky umí 
) nebo všude lítali, ale prostě oni nahlas mluví a jedna neteř pořádně neposedí v klidu a to jí můžeš napomínat kolikrát chceš. Takže chápu, že ostatní cestující jsou z toho kolikrát nešťastní, ale co máš dělat, když dítěti řekneš, mluv potichu, to chvíli potichu mluví a pak začne zase povídat a takhle povídá celou cestu.
Mě osobně cesta nevadí, ale zase je pravda, že já jsem absolvovala pouze pár kratších cest (max. 4 hodiny vlakem). A cestu autem miluju (protože neřídím) a to máš prostě svůj klid, ale opět autem jsme jeli tak max. 3 hodiny.
zlomenymec: Já nerad cestoval už předtím, než jsem nějaké takové zážitky měl, takže v tom úplně problém nebude
O Krakowu pak někdy možná sepíšu článek, ale nevím, esi se mi bude chtít
Já myslím, že mluvení nahlas u dětí není nic neobvyklého Já snad ještě nepotkal dítě, které by mluvilo normální hlasitostí, natož potichu
zlomenymec: Velmi podobný, jako mám vždycky, když čtu nějakou zprávu od tebe, čili něco jako:
https://media1.tenor.com/images/0a1acd3b9dfc037bacf6df26f5603dbf/tenor.gif?itemid=12141678
eithne: Jojo, když jsem byla mladší a bez peněz, tak jsem taky podnikala takový věci jako dlouhý přejezdy bez lehátek a s těžkými zavazadly. Dobře tlumící sluchátka + špunty do uší byly podmínkou cestování; a taky nenáročný program první den Příště vyberte nějakou leteckou destinaci. Ekologie zapláče, ale třeba to posílí vztah k cestování 
zlomenymec: ... no ale pozor, v letadle taky můžeš narazit na řvoucí dítě 
To si nevybereš. A taky z letadla se dítě vyhazuje mnohem hůř než z vlaku
eithne: Nojo, ale Evropa letecky znamená, že to dítě nebude řvát dýl než dvě hodiny
boudicca: Portugalsko 3,5 hodiny, když nepočítám čas v letadle před vzletem. A ano, celou dobu dětský jekot. 
tlapka: Mileniál, který nerad cestuje? Ty jsi prostě v některých věcech moje utajené dvojče.
A přesně, taky bych to potřebovala vyřešit, ale sama bych si netroufla a šla hledat nějakého průvodčího.
"Hořela lokomotiva." Ehm, to se stává běžně?
Bohumín! Odtama jsem jela na první píšácký sraz. 
A vlastně se tam minulý měsíc nějaké lokomotivy srazily. Ty jo, já bych asi nechtěla dělat na dráze.
Ráda bych Ti řekla, že s vlastními dětmi získáš imunitu, ale nebudu ti lhát. Jen vůči vlastním dětem. Trochu. Pokud nejsi takový rodič, na jaké jsi měl smůlu ty. 
zlomenymec: Taky ne-rada cestuješ? Jakože ne vyloženě nerada, ale obejdeš se bez toho?? Já myslel, že jsem snad jediný na světě!
https://www.youtube.com/watch?v=2wQZ26nf4CQ Jojo, na železnici dějou se věci... 
Hmm, to je blbý, no. Ale aspoň si budu moct odpočinout v práci, žejo. Chudák přítelkyně to bude mít imrvére
wien n: Me by zajimalo, jestliže Te uz nekdy napadlo, ze mit deti neni povinnost. a neni vzdycky pravda, ze s vlastnim je to jine. 
) Doporucuju skupinu na Facebooku s nazvem I regret having children. Ta je plna nestastnych rodicu a ty jejich storky jsou fakt sila. 🤭
lvice: JJ, to by mě taky zajímalo, proč Mečoun píše "až budu mít děti". Jako by děti byly ňáký must have.
Už jsem v té FB skupině taky. Přečetla jsem jen dva příspěvky a masakr. Musí to bejt strašný. Mně stačí ten pes. To mi bylo do breku jen první tejden.
zlomenymec: Samozřejmě že mě to napadlo A tu stránku taky znám a je to vostrý, jenže já mám na druhou stranu výhodu v tom, že jsem dost pečující typ, takže bych díky tomu leccos zkousnul.
A navíc jsem během posledních 4 let udělal velmi pomalý myšlenkový obrat, takže teď už děti (dítě?) spíš chci než nechci Už si o tom rodičovství aktivně zjišťuju od všech možných rodičů, abych tak nějak věděl, do čeho jdu a je mi jasný, že to rozhodně nebude lehký a sluníčkový
Ale v jistém smyslu se na to těším, protože mám takový neodbytný pocit, že současný stav by mi už moc dlouho nevyhovoval (jakože tak pár let) a postupně bych v životě cítil čím dál větší prázdno, ta touha někoho "vychovat" a něco mu předat by postupně rostla. A myslím, že k tomu mám právě i ideální ženCkou, tak proč toho nevyužít
Hezky (i když hrozně sladce a romanticky) to shrnul Kevin Smith na konci Jay and Silent Bob Reboot (a je to asi jediná scéna z toho filmu, která stojí za to )
https://www.youtube.com/watch?v=ytiZ7zw5vqQ
wien n: No je videt, ze ty dva typky ten jeho proslov moc nepresvedcil. Cumi na nej jako my s Lvici na Tebe. 😂 Jako proti gustu..
lvice: Přesně! Ti dva týpci, to jsme my dvě
Jinak mít děti neni pro chlapa takový rozhodnutí jako pro ženskou, která prostě tomu dítěti první rok, dva, tři obětuje 100 % svýho času. Plus je jí blbě a to se to dítě ještě ani nenarodilo
Nikdy nezapomenu na story mojí kámošky z USA, která jako těhotná každý ráno na cestě do práce blila v koloně do pytlíku.
lvice: Aspoň máš jistotu, že na takovou dovču nikdy nezapomeneš
Na cesty po Evropě fakt to letadlo, jak píše Eithne. Je to rychlejší, je tam zákaz pobíhání a letecky různá individua zpravidla necestují.
Nebo autem.
O Krakově napiš. Mě dost zklamal, tak mě zajímá, jak jsi ho vnímal ty.
zlomenymec: No na tu cestu nezapomenu rozhodně
Zklamal? Jakto? 
Mně to přišlo dost jako Praha, takový fajn město s uličkama a tak... někdy to sepíšu, ale nevím kdy.
lvice: Já byla snad jen na takovym to velkym náměstí, kde nic neni. Tak to mi přišlo dost divný.
Pak v ňákym baru, kde jsem pila vodku s mlíkem. V pár restauracích jsem byla, u řeky jsem byla. Jezdila jsem tam pracovně, tak jsem viděla jen takové střípky a přišlo mi to teda dost smutný 
boudicca: Docela pomáhá cestovat bez kufru, s baťůžkem nebo malou příruční taškou se všechny ty logistické operace zvládají lépe.
Klobouk dolů za elegantní řešení situace, já bych si asi přesedla. Kluk měl z tyčinky a milého slova určitě radost, když už musel rozmontovávat kočár.