Zlomený meč
"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."
Horatius: úryvek z díla Óda IX
Článek O smrti V
Komentáře k článku: O smrti V
hroznetajne: Ježiši jo, ty kluci ve vířivce, to je hrozný...
Já si vzpomněla, že asi 5 let zpátky se pověsil jeden kluk, se kterým jsem chodila na plavání. Prý dělal nějaké závěsné cvičení (nechápu to...) a u toho se uškrtil... Bylo mu asi 15. Prostě wtf...
Jenomže žít s myšlenkami na smrt taky není dobrý. A jen tak mimochodem, přestávám psát o smrti, protože to už je asi podruhé, co ses toho chytil 
.
zlomenymec: Když já mám vždycky spoustu námětů a nechci o tom psát, abych nebyl morbidní, tak čekám na tebe, abys mi vyšlapala cestičku... 
myfantasyworld: Ty kluci v tom aquaparku, o tom jsem neslyšela. Já moc na zprávy nekoukám a čtu je jen málokdy a je to právě proto, co se tam píše, hlavně samé špatné věci, až má člověk někdy pocit, že lidé jsou špatní a že celý život vlastně nestojí za nic. Jenže to tak není, je toho i spousta pěkného. Ano za ty hodnoty si sice chleba nekoupíme a nesplatíme hypotéku a bohužel stres je běžný a přitom to za to vůbec nestojí.
Na druhou stranu člověk má strach, že pokud nebude v práci dřít, tak skončí na ulici a někdy tak i vedení hrozí. 
Bohužel je to vše o penězích.
zlomenymec: No v dnešní době, kdy je lidí nedostatek, si člověk občas může i trochu dupnout a vybírat 
Díkybohům... doufám že to vydrží.
tlapka: O té aquaparkové záležitosti jsem slyšela. Že odmontovali mříž... ale že ti ostatní odešli? To museli řádně zpanikařit. 
No, mají do konce života (ehm...) na co vzpomínat a o čem přemýšlet.
Všeho moc škodí. Zapomínání i myšlení na to. Můj drahý se chová, jako by čekal poslední úder ze všech stran. Ani do vlaku nesmíme do prvního vagónu, kdyby se opakovala nehoda jako ve Studénce. V autobuse ani dopředu, ani dozadu. To už mě pak docela znervózňuje... 
b.r.: jojo, je lepší myslet na to, co bude a může být, na druhou stranu, smrt je tak nějak stále přítomna kolem, možná právě proto, abychom se, jak píšeš v závěru, trochu zamysleli nad tím, kam se ženeme, za čím, proč a jak... článkem jsi se mi trefil do bilančního období, díky za námět k přemítání...
fostery blackmoon: Já o těch klucích z Liberce slyšela zase o trochu jiný příběh, každopádně děj stejný. Je to příšerná blbost, kterou mohli udělat. Do toho příběhu by se mohlo vrazit několik "kdyby" a ten kluk mohl být živý. Bohužel.
Ano, smrt je všude kolem nás a kudy jdeme, čeká jen na naše chyby. Nejsem ale zastánce přemítání o smrti, ačkoliv to často také dělám. Je lepší si užívat života a jak píšeš, život je o zážitcích a vzpomínkách, ne o letech. Zkrátka je lepší žít naplno. Svět samých "kdyby" je podle mě svět strachu, který není hezký a někde zde v komentářích je zmíněno, že je to znervózňující a dle mě prostě příšerné.
Každopádně děkuji za krásný článek.
victoria: Jak se říká, všeho s mírou. Ono když člověk za každým rohem vidí smrt a neustále se strachuje, to taky není úplně moc fajn. Na druhou stranu tu smrtelnost je třeba si někdy uvědomit, abychom si srovnali priority.
lentilka®sdeluje.cz: Když je všechno pí*ou ke zdi, dám si trochu konopí a pustím si Boba Marleyho. Pak se to zas chvíli dá.
Hele, já na to, co je důležité, přišla až ve čtyřiceti. A k překopání žebříčku hodnot mě dokopala až choroba. Je v povaze člověkově honit se za pozlátkem a to důležité většinou poznáš, až když tě život nakope.
Jo - byl to Stalin. "Smrt jednoho je tragédie, smrt statisíců je statistika." 