"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

fostery blackmoon: Já o těch klucích z Liberce slyšela zase o trochu jiný příběh, každopádně děj stejný. Je to příšerná blbost, kterou mohli udělat. Do toho příběhu by se mohlo vrazit několik "kdyby" a ten kluk mohl být živý. Bohužel.
Ano, smrt je všude kolem nás a kudy jdeme, čeká jen na naše chyby. Nejsem ale zastánce přemítání o smrti, ačkoliv to často také dělám. Je lepší si užívat života a jak píšeš, život je o zážitcích a vzpomínkách, ne o letech. Zkrátka je lepší žít naplno. Svět samých "kdyby" je podle mě svět strachu, který není hezký a někde zde v komentářích je zmíněno, že je to znervózňující a dle mě prostě příšerné.
Každopádně děkuji za krásný článek.