O smrti III

17. červenec 2017 | 21.26 |

Na tenhle článek mě navedla hrozně tajná Eufémie se svým článkem Děsí mě. Máme v tomto směru dvě věci společné, asi ty nejdůležitější.

Je mi blbě. Tenhle a příští týden měl být plný radovánek, protože jsem si tohle a příští pondělí měl vybrat náhradu za moje dva odpracované dny o svátcích (Na Cyrila s Metodem a Jana Husa). Místo toho jsem lehce nachcípanej, pocítil jsem to včera po probuzení, že mě trochu pobolívá v krku a hned bylo jasné, že je zle. Nevím jestli to bylo tím, že byla v noci zima a já spal dost nalehko, jsem docela háklivej na toto... nebo mě někdo nakazil venku. Těžko říct. Každopádně teda do sebe od včerejška leju šalvějový čaj a ležím a volno z pondělka jsem přesunul na zítřek. Vzal jsem si paralen a je mi fajn, ale nechci být vyloženě nemocnej.

The Talos Principle: Logická hra s filozofickým přesahem
Hodně se mi to trefilo do vkusu

No, takže z dvou suprových víkendů tak nějak sešlo. A já jsem teď nějak naměkko, že bych stejně neměl náladu a čas na radovánky (jmenovitě děvky, chlast a chlebíčky). Snažím se totiž vyrovnat se svou smrtelností. Co hůř, snažím se vyrovnat se smrtelností lidí, které mám rád.

To je první věc, kterou mám s Eufémií společné. Ta druhá je osamělost, resp. nemilovanost, ale tu tady řeším skoro pořád, takže už se mi nechce to opakovat pořád dokola. Tenhle článek bude třetí z mé oblíbené série článků o smrti (takže se možná taky budu trochu opakovat, ale ty články jsou docela staré, takže to moc nevadí - první a druhý)

Nevím, no, ale od doby, co jsem přišel o tátu, mě smrt děsí o to víc. Smrt je jakožto jedna z jistot v životě (tou další je život sám a další je berní úřad) jeho nedílnou součástí, to dá rozum. Jenže na to člověk každý den obyčejně nemyslí, že. Teda normální člověk. Ne tak já. Mě tátu připomíná kde co.

Od určitých písniček...

Přes stanici metra, když jedu na autoškolu, protože tam jsem jezdil do práce a on pracoval hned vedle...

Kacerov-napis3final-2-510

Po, krucinál, pach cigaret, protože to byl náruživý kuřák (a to je taky jedna z věcí, proč si musím najít nekuřačku. Tulit se k ní a vzpomenout si přitom na tátu, to je zaručený tlumič vášně).

cig
Nezapomeňte, děti - cigarety škodí rodinnému rozpočtu

Tím chci říct, že třeba jdu po městě, něco takového vidím/cítím/slyším a hned jsem u tématu smrti a smrtelnosti. A, hrome, uvědomím si, že jednak já jednoho dne umřu, což není taková tragédie. Tragédie je, že to potká i ostatní z mé rodiny, které mám rád. Mámu. Otčíma. Tetu. A tak dál.

Bohové, jak se s tím má sakra člověk smířit??

Spousta lidí řekne, že na takové otázky dává nejlepší odpověď náboženství, ale v tom já nikdy žádnou útěchu ani oporu nenašel, i když jsem se snažil. Ty odpovědi mi přijdou hrozně vycucané z prstu, čili neutěšují, čili jsou úplně k ničemu.

Taky se říká, že by člověk neměl být smutný z toho, že něco skončilo, ale měl by mít radost, že to vůbec trvalo. Jenže zkuste si to říkat, když vám umře někdo blízký.

Jediné řešení, na které jsem přišel, je umřít jako první, jenže to ten problém řeší jenom z poloviny, že. Z té druhé poloviny pozůstalých to je pak pěkně na houby. A zrovna moje maminka smrt snáží velmi velmi špatně. Ať se jedná o jejího exmanžela, se kterým 6 let nežila, nebo o potkana, kterého jsme doma měli dva roky. Maminka je ten typ maminky, který by se z mé smrti vyloženě zbláznil.

To je na té smrti zajímavé, že, pokud můžu soudit, se dotyčného týká až v druhé řadě, toho už nic (velmi pravděpodobně) netrápí. Zato ty ostatní to trápí... některé lidi to trápí ještě předtím. Dneska jsem, nelžu vám, řval jako malý děcko, protože mi bylo jasný, že to jednou všechno skončí. A já nechci, aby to skončilo.

Jiné řešení by bylo nemít nikoho rád, ale to asi moc nejde, pokud teda člověk nemá nějakou duševní poruchu nebo tak. Žádný člověk není ostrov sám o sobě, že.

10:35
Ale co je potom sen? Ve snu možná prožijeme celý svůj život. Kdo ví. Jednoho dne někdo přijde, probudí nás a my celí vyjevení otevřeme svoje oči.
Po dlouhém spánku. Jednou...
Nekonečná cesta nocí až k Velké medvědici u dávno vyschnutého stromu života, auta valící se půlnoční dálnicí, duše mrtvých s námi společně tancují a zpívají.
Eloi! Eloi! Lema sabachtani? V rytmu ohně, větru, vody, země a kamene.
Jen matné světlo bezpečných domovů rozežene mraky nad hlavou,
to abychom bez louče měsíčního světla uviděli cestu do své jeskyně s televizí a teplou vodou.

Žádné další řešení mě nenapadá.

Proto se snažím s nima trávit víc času. S rodinou a tak. S poněkud morbidním vědomím, že otčímovi bude letos 60 (a mamince za 2 roky)... takže tu nebudou věčně a já si to jednou budu vyčítat.

Tak Vám doporučuju, abyste udělali to samé, pokud můžete (protože ne každý má se svou rodinou skvělé vztahy). Ale pokud máte dobrý vztah, nebo máte vztah, který není ideální, ale třeba by se dal trochu narovnat, tak to udělejte, protože to bude stát zato.

Na smrtelné posteli si nikdo neříká "Kéž bych víc pracoval/a!" Všichni si říkají "Kéž bych trávil víc času s blízkými." (Četl jsem to na Novinkách, takže to není zaručená informace, ale myslím, že je to dost pravděpodobné).

GAJEV: Stejně umřeš.
TROFIMOV: Kdo ví? A co je to - umřeš? Co my víme o smrti? Možná, že člověk má sto smyslů a smrtí jich umírá jen těch pět, co známe, a těch pětadevadesát neumírá, ale žije dál.
(Dostojevskij - Višňový sad)

Asi začnu vyznávat kult předků. Žít tak, aby na mě mí předci mohli být hrdí. Bez nich bych tu přece vůbec nebyl, takže jim něco dlužím. Něco málo. Občas si vzpomenout. A žít tak, aby se za mě nemuseli stydět. Abych se já za sebe nemusel stydět. Což je těžké, protože těžko říct, co by na můj život mnozí z nich řekli... a jestli bych s tím souhlasil já.

A taky se začnu otužovat, abych nebyl sakra tak často nemocnej.

Zpět na hlavní stranu blogu

 

Komentáře

RE: O smrti III myfantasyworld 17. 07. 2017 - 22:01
RE: O smrti III františka 17. 07. 2017 - 22:24
RE: O smrti III iva 17. 07. 2017 - 23:24
RE: O smrti III atraktivnistrasilka 17. 07. 2017 - 23:40
RE: O smrti III hroznetajne 18. 07. 2017 - 09:21
RE: O smrti III mow 18. 07. 2017 - 10:04
RE: O smrti III chaostheory®pismenkuje.cz 18. 07. 2017 - 17:25
RE: O smrti III tlapka 18. 07. 2017 - 19:42
RE: O smrti III cayenne®blbne.cz 18. 07. 2017 - 20:11