walian: Počkej, tak Anaxagoras nebo Anaximandros? Nebyli to dva různí lidi?
(A existoval ještě Anaximénes, že jo? Tady na ty tři jména jsem nadávala tak dlouho, až si je snad i pamatuju )
Já co se smrti týče došla ke dvěma základním závěrům. Za prvé, jednou všichni umřem. Až umřem, tak co se mě týče, tak potom už nic není. Zavřeno. Vypnuto. Bez proudu. A není to vůbec děsivé, protože -
Za druhé, bylo by příšerné žít navěky.
zlomenymec: Anaximandros, ehm. Taková chyba se u mě vyskytuje jednou, maximálně dvakrát za deset let!
(Ano, existovali všichni tři )
Hrála's Planescape: Torment?
zlomenymec: Téma té hry je právě nesmrtelnost, navíc jsou tam různé frakce zastupující jednotlivé filosofické názory (Nihilisti, anarchisti, spravedliví, estéti atd.) Doporučuju to někdy zahrát, je to spíš jako knížka než jako hra
tlapka: Mi se líbí heslo Epikurejců, když už jsme u té filozofie - Jsme-li tu my, není tu smrt. Je-li tu smrt, nejsme tu my.
tlapka: To tvrdili epikurejci, ne já... Já s tím až tak dobře smířená ještě nejsem.
márinka: To je zas straaašně dlouhý. No, aspoň, že se mi hned na začátku ulevilo, že jsi dívku, která rozdávala testy nezabil. On ten nadpis mě zmátl
.
No někdy to možná přečtu, ale stručně a k tomu, co jsem tak letmo postřehla, že je myšlenkou článku: Držím se toho, že žiju teď a tady!!!! a co bylo předtím nebo bude po tom nějak moc neřším, protože to s jistotou stejně nebudu vědět dokud to nepřijde. Na minulost by museli vymyslet nějaký cestování časem, ale kdo ví, třeba už to někde maj.
sayonara: Smrt je jednoznačně dobrá věc! Jen si představ, kdyby nic neumíralo, nemohlo by se nic vyvíjet, protože by všechno zůstalo stejné. Bez smrti by na zemi byl jenom oceán plný bakterií...
dvirka: Tak jak jsme přišli na svět - nevěděli jsme o tom, taková bude i smrt - zase budeme houby vědět. Jen toho terminálního stádia (umírání) se děsím, nikdo nestojí o bolesti, ale sama smrt bude krásná, jako nikdy nekončící spánek. Žádné starosti, prostě pohoda. A pak se třeba zase narodíme, ale o tom, že už jsme jednou žili nebudeme mít ani tucha. A kolotoč půjde zase od začátku.
Kamarád známé před ní nedávno prohodil: "Na co žijeme, když stejně umřeme." Člověk je tu jen proto, aby se nějakou tu chvíli pachtil se svým životem, nějakým způsobem přežíval, než se odebere. Takže jsme tu vlastně proto, aby jsme si užívali. Ale jak říkáš, vždycky to nejde...