"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

dvirka: Tak jak jsme přišli na svět - nevěděli jsme o tom, taková bude i smrt - zase budeme houby vědět. Jen toho terminálního stádia (umírání) se děsím, nikdo nestojí o bolesti, ale sama smrt bude krásná, jako nikdy nekončící spánek. Žádné starosti, prostě pohoda. A pak se třeba zase narodíme, ale o tom, že už jsme jednou žili nebudeme mít ani tucha. A kolotoč půjde zase od začátku.
Kamarád známé před ní nedávno prohodil: "Na co žijeme, když stejně umřeme." Člověk je tu jen proto, aby se nějakou tu chvíli pachtil se svým životem, nějakým způsobem přežíval, než se odebere. Takže jsme tu vlastně proto, aby jsme si užívali. Ale jak říkáš, vždycky to nejde...