Víte, já jsem docela pecivál. Nemám rád cestování, turistika mě nebaví a poznávat cizí země tuplem ne.

To se týká i místní turistiky, dejme tomu výlet někam ještě snesu, ale delší pobyt už moc ne. Mám rád pohodlí SVÉHO domova, nemám rád cizí sociální zařízení a cizí postel a vůbec. Jistě, když není zbytí, tak to překousnu, ale pokud to jde, takovýmhle věcem se vyhýbám jako čert kříži.

Ale

No, odpovědělo vás docela dost, tak se podíváme jak to teda s těmi pavouky vlastně je a pokusíme se to nějak vyhodnotit :)

Takže, cituji Cvičebnici psychologie Petra Bakaláře:

Důvody, proč zabití pavouka "přináší neštěstí", by mohly být tyto:

1. Vyskytuje se na opuštěných

Někde na zakázaných internetech jsem četl o výzkumu, podle kterého se většila lidí bojí pavouků než smrti :D

Což mi ale přijde docela logické, protože smrt je tajemná zkušenost visící někde v mlhavé budoucnosti, zatímco pořádnej macatej chlupatej pavouk má tendenci vyskytovat se přímo ve vaší bezprostřední přítomnosti.
Co si budem povídat, většina pavouků není zrovna dvakrát příjemná

Původně jsem chtěl napsat něco strašlivě depresivního, abych všem zkazil náladu a abych se pak mohl rochnit s ostatními ve vlnách depresí, litování a stěžování si. Protože proč by měli být ostatní šťastní, zatímco já si tu potichu trpím? CHA!
 

No,

Pokud nevíte oč jde, přečtěte si první díl. 

Letos jsem se na připravování zahraničních studentů na studium v ČR, starost o jejich aklimatizaci, pomáhání s vyřizováním jejich dokumentů apod., chtěl fakt vykašlat. 
Chtěl jsem si ještě trochu užít zaslouženého nicnedělání (tedy, pracovního nicnedělání),

Byl to právě tento "myslošuk", který mě naočkoval k napsání předchozího článku...  

Já už tu měl tři mindfucky. První byla Oficiální hymna litomyšlského (to je divný slovo :D) krytého bazénu, která je teď bohužel ale jen jako soukromé

Původně jsem chtěl napsat další díl seriálu "Víte co to je mindfuck?", ale pak jsem se nad nějak zamyslel a výsledkem je tady tohle...

Aneb příběh o terorizované rodince, která se ve svém domě prostě nedokáže udržet pohromadě. 

Čekal jsem měsíce, čekal jsem roky, čekal jsem, že se změníš
Ale není nic hloupějšího, není nic hloupějšího
Než doufat ve změnu někoho druhého

A ano, já tě pořád potřebuju, ale co dobrého to nadělá?
Protože