Vlastní bydlení III: Našli jsme!

Takže jsme byli přestěhovaní, Vánoce jsme trávili u babičky od přítelkyně, aby nebyla sama (a řeknu vám, že je to na houby, když musíte ve vánočních věcech brát ohled na druhé - ani koledy jsme neměli puštěné...viz tento článek) a dál vesele hledali byt.

Hledali a hledali, já z toho byl vynervovaný čím dál víc, protože jsme si opět nechali ujít jeden, který se mi docela líbil. To byl únor. Následně jsme se šli podívat na jeden z mnoha, u kterého už jsem v duchu tipoval, co tam bude špatně tentokrát... já z něj nějak extra nadšený nebyl a u přítelkyně jsem předpokládal to samé.

O to víc mi spadla brada, když mi řekla, že u tohodle váhá. Že by ten byt chtěla vidět za světla, protože jsme ho viděli jen v únoru večer. Jenže v tomto Bytě byla ještě nájemkyně, která tam moc prohlídek nepouštěla, takže v realitce si nebyli jistí, zda prohlídka za světla půjde. 

Nakonec to ale klaplo, byli jsme se tam podívat odpoledne a přítelkyně byla opět na vážkách. Navíc realitka nebyla schopná u nájemnice zjistit, zda tam funguje podlahové topení. Na Byt prý mají jednoho dalšího zájemce - jakmile jsem tohle přítelkyni řekl, rázem se její přístup změnil a už si byla jistá, že tohle je TEN byt.

Tak jsme to včera ještě řešili, propočítávali a tak... a rozhodli se, že do toho jdeme.

Volal jsem do realitky, ať pošlou návrh rezervační smlouvy. Realitka návrh poslala, přičemž cena za Byt byla skoro o čtvrt milionu vyšší. Tak jsem se zeptal, jaká cena platí. Prý ta vyšší, je to provize realitce, v inzerátu to tak prý bylo stanoveno. No, to teda opravdu nebylo, ještě jsem si rychle dělal printscreeny, kdyby inzerát dodatečně chtěli upravit.

Takže jsme to znovu propočítávali, váhali jsme a zjistili jsme, že realitka nám vlastně nedala prohlášení vlastníka nemovitosti. Čili jsme neměli ověřeno, že Byt je tak velký, jak realitka tvrdí. Tak jsme chtěli vidět aspoň smlouvu o pronájmu, kterou měla uzavřena nájemnice s majiteli.

To nám tedy relativně rychle poslali, ale byla tam jiná metráž, než uváděli v inzerátu. Konkrétě o 5,6 metrů čtverečních, což v Praze udělá docela slušný cenový rozdíl, že.

Řekli jsme si , že s takovou se na to vykašleme. Nejsou schopni zjistit, zda tam funguje topení. Neuvedou cenu včetně provize. Nedodají prohlášení vlastníka a navíc si ani nejsme jistí, JAK JE TEN BYT VLASTNĚ VELKÝ.

Tak si domlouvám na uklidnění 2 další jiné prohlídky a u tohoto Bytu si u realitky vyptám prohlášení vlastníka. Opět nám dokument docela rychle poslali... a tam byla ta metráž bytu "správně", ta větší - o 5,6 metrů větší než v nájemní smlouvě.

Jsme opět na vážkách. Chtěl bych to mít konečně z krku, po téměř roce a nějakých 85 prohlídkách (nekecám, u každého bytu jsem si psal poznámky do sešitku). Na druhou stranu nechci kupovat byt jen proto, že to chci mít z krku... zvlášť, když realitka je očividně v některých věcech trochu mimo. Ale tohle byl asi jediný byt, který se za tu dobu přítelkyni líbil. A ceny bytů v poslední době neměly tendenci zrovna klesat. Aspoň v Praze ne. Naopak. Za ten rok jsme cenově byli trochu výš, než jsme původně počítali.

Naštěstí má přítelkyně známého, který bydlí ve stejné lokalitě a mohl by ověřit velikost bytu. A ten potvrdil, že tento typ bytu má tu větší metráž...

Jsme opět na vážkách. Realitka se ozve, že majitelé trochu slevili. Ne moc, ale aspoň trochu.

Nakonec se tedy rozhodneme, že to vezmeme.

Realitka pošle návrh rezervační smlouvy, který řeším s umělou inteligencí. Návrh by měl být v pohodě, ale uvidíme při podpisu - jestli nás realitka nechá ho v klidu pročíst. Pokud ne, jdeme od toho.

Schůzka s realitkou proběhla velmi profesonálně, až mě to překvapilo. Vyšlo najevo, že realiťačka, se kterou jsme jednali doteď, byla záskok za paní na dovolené, byla to spíš členka support týmu. Tím se vysvětlilo, proč ta blbka nebyla moc schopná zjistit, jestli tam funguje to podlahové topení.

Každopádně smlouvu jsme tedy podepsali. Spadl mi OBROVSKÝ kámen ze srdce. Šli jsme to ten den oslavit tím, že jsme se v restauraci přejedli hamburgeru. Byl dobrej.

Pak už jen zbývalo zaplatit rezervační poplatek. Nechtěl jsem mít takovou zodpovědnost s vyplňováním čísla účtu, takže jsem se vypravil do banky, aby to udělali za mě. Jakože řeknu na tento účet z mého účtu prosím převeďte tolik a tolik. Jaké bylo moje překvapení, když mi v bance řekli, že tohle už udělat nemůžou. Huh. To jsem se trochu divil, na co tam ten pán teda je. Asi aby uzavíral nové smlouvy. A jak moc jsou v háji lidé, kteří nemají chytrý telefon.

Po pár dnech si píšu s realitkou a málem dostanu infarkt, když mi oznámí, že rezervační poplatek ještě nepřišel. Tak to s nimi řeším a koukám do výpisu do banky, který realitce posílám, nakonec mi tedy potvrdí, že kapříci úspěšně připluli.

Potom realitka pošle všechny vzory smluv, kupní smlouvu, úschovu u advokáta atd. Takže řeším, kterému právníkovi dokumenty pošlu ke kontrole, protože tohle už na AI nechávat nechci. Sám jsem se v tom postupu prodeje hodně ztrácel, i když zpětně mi přijde logický a srozumitelný.

Každopádně ty smlouvy mě stresovaly tak moc, že jsem je ani nečetl a jenom je přeposílal mezi realitkou a právníkem. Nakonec nějaké úpravy uděláme a já se překonávám a poctivě smlouvy čtu (ale co já vím, co tam chybí nebo nechybí, že).

Ve smlouvě jsme nechali 30denní lhůtu na převod peněz od banky podpisu kupní smlouvy. Toto se později ukáže jako důležité. Náš hypoteční poradce to tak chtěl, abychom nemuseli platit bance poplatek několik tisíc za expresní vyřízení.

Následně vyřizujeme a podepisujeme všechny potřebné dokumenty pro banku. S hypotečním poradcem to jde ale relativně rychle a jednoduše. Prescoring jsme měli vyřešený už dříve, takže o to šlo vše rychleji.

V této chvíli přítelkyně plaší ohledně nějakých formulací ve smlouvách o hypotéce, tak ji uklidňuju s tím, že hypotečnímu poradci věřím (což je pravda) a že kvůli tomu ho máme - abychom měli jistotu, že nás někdo nenapálí. Pak ještě plaší s tím, že neví, jak zvládneme splácet tu hypotéku. Tak ji uklidňuju podruhé. No a potřetí ji pak uklidňuju znova, když si teprve TEĎ (po vyřešeném prescoringu!!) přečetla, kolik té bance za tu hypotéku přeplatíme (spoiler alert: docela dost) a že má pořád strach, že je ten byt menší, než kolik je v prohlášení vlastníka.

Na tomto místě se musím pochválit za svou nadprůměrnou schopnost sebeovládání, protože navzdory své chuti se rozčílit a začít s výčitkami ("To sis uvědomila brzo, kdyby sis vybrala byt dřív, byl by mnohem levnější, vše pořád řeším jenom já a ty jenom odmítáš byty a stresuješ...") a místo toho jí opakuju všechna pozitiva toho bytu, proč jsme se pro něj rozhodli.

Úplně jí to nepřesvědčilo, ale aspoň pak přestala brečet. Vykašlat se na to, propálit rezervační poplatek a jít do podnájmu nechce.

Ještě jsem si druhý den o pauze v práci hledal na internetu, že je možné i po koupi bytu s realitkou řešit, kdyby se ukázalo, že je o těc 5 metrů menší, než inzerovali. Volá mi přítelkyně, teď už uklidněná a omlouvá se, že zase včera plašila.

Poté tedy slavnostně podepíšeme smlouvu o hypotečním úvěru. A následně u advokáta smlouvu o advokátní úschově a kupní smlouvu. Poprvé se setkáme s majiteli bytu, které bych podle vzhledu a chování tipoval na majitele nějakých kolotočů. Moc sympatiční opravdu nebyli.

As 3x se ptám advokáta, jestli má všechny potřebné dokumenty pro realitku atd. Že jsme tam udělali ve smlouvách nějaké změny, tak jestli je s realitkou v kontaktu.
Prý s realitkou v kontaktu není. Eh. Ale všechny dokumenty prý má.

Přeposíláme naše peníze k advokátce. Je to opravdu hodně peněz. 20x kontrolujeme, že jsme to vše zadali správně. Druhý den advokátka hlásí, že i tito kapříci připluli.

Teď se čeká na banku, až uvolní peníze. Na to jsme tam měli tu 30denní lhůtu od podpisu smlouvy.

Volá mi realitka, že jí od advokáta chybí nějaké dokumenty. To už ani nekomentuju a domluvíme se na předání.

O týden později mi ještě volá realitka znovu, že prý kde váznou peníze od banky. Odkazuju je na hypotečního poradce, ať se domluví spolu - co já krucinál vím, proč to bance tak trvá??

Za pár týdnů byl státní svátek a my jej využili k malému pobytu v jednom hezkém městě v ČR, protože nám bylo jasné, že letos si opravdu dovolenou v zahraničí nebudeme moct dovolit. Takže to byla taková malá náplast.

Ve státní svátek se realitka neozvala, to až o pracovním dnu (naší dovolené). Uvažoval jsem, že jim to nevezmu a budu si užívat dovolené, ale nakonec jsem hovor přijal.

A nestačil jsem se divit.

Prý Majitelé bytu potřebují peníze do určitého data, které teď banka určitě prošvihne. Potřebují to na zaplacení jiné investice, jinak jim hrozí penále. Nevím, proč to volá mně, ale dobře, volám hypotečnímu poradci, ať to s nimi vyřídí, protože nějak moc nevím, co já konkrétně jiného v této věci můžu udělat.

A tak tam hypoteční poradce zavolal a dobrosrdečně jim řekl, že to v bance pozdržel proto, abychom nemuseli platit za tu expresní platbu.

Což se ukázalo jako chybný tah, ale to vás asi napadlo taky.

Vystoupili jsme v cílové destinaci naší dovolené a do toho mi obratem volala zpátky realitka. A spustila vodopád výčitek. Že prý Majitelé spěchají na převod peněz, protože kupují jinou nemovitost. Že hypoteční poradce slíbil, že peníze budou mít k dispozici do týdne od podpisu kupní smlouvy. A že jí teď řekl, že čekal tak dlouho jenom proto, abychom my nemuseli platit expresní poplatek za vyřízení. A že teď se to asi nestihne poslat v termínu, který po Majitelích chce ta další strana. 

Tak jsem to tak poslouchal a snažil se předstírat, že mě to zajímá, protože mě to opravdu nezajímalo. 

Za prvé, tohle mně realitka neřekla. Kdybych to věděl, tlačil bych na poradce, ať to vyřídí co nejdřív.
Za druhé, tohle mi neřekli ani Majitelé při podpisu smlouvy. Kdyby něco mekli, opět bych tlačil na poradce.
Za třetí, když bylo tak zásadní, bylo mi záhadou, proč to Realitka začala řešit až v době, kdy už bylo pozdě.
Za čtvrté, když na tom tak trvali, neměli si těch 30 dní dávat do kupní smlouvy.

A za páté, v této chvíli mi naplno došlo, že jsme obě strany zaplatili Realitce docela slušný peníz za to, že nás v podstatě jen dali dohromady. Veškerý servis nebyl po mém soudu skoro žádný. Nebyli schopni zjistit nám, jestli funguje podlahové topení, nebyli schopni říct, jak přesně je ten byt velký, nedali nám prohlášení vlastníka, nepohlídali si tento termín pro převod, nedali do inzerátu správnou cenu... tak mě maně napadlo, že bych asi chtěl být realiťák v Praze. To musí být báječná práce.

Do toho se vložila moje Milá přesvědčením, že teď není v katastru zápis kupní smlouvy, ale jen zástavní smlouva o hypotéce, takže je to riziko jenom pro nás a jala se věc řešit s neplacenou verzí umělé inteligence. Ta jí ochotně potvrdila, že je toto opravdu velmi rizikové a pro nás nebezpečné. Že standardní proces vypadá tak, že je v katastru dáno najednou zástavní právo a kupní smlouva. Milá začala brečet, že skončíme bez peněz a bez bytu.

Jsme na vlakové stanici, máme dovolenou, kolem nás chodí lidi, právě mě zdrbla realiťačka za chybu, kterou udělala ona a náš poradce (ten se pak omlouval v tom smyslu, že na tuto jejich domluvu prostě zapomněl). A do toho mi moje Milovaná hystericky brečí, že jsme v hajzlu.

Zde se musím opět pochválit za to, že jsem zachoval klid a neskočil pod vlak nebo tak něco. Holt stoicismus opravdu pomáhá!

Na webu jsem našel 2 stránky, kde tvrdili, že náš postup je typický a správný. Že se nejdřív dá na katastr zástavní právo a až po uhrazení peněz i kupní smlouva. Pak si tak ještě voláme několikrtát s realitkou a hypotečním poradcem, kdy bylo domluveno, že poradce popožene banku, aby peníze poslala ještě dnes a expresní poplatek nám poté slíbí uhradit on ze svého (což pak oprav udělal).

Teď se tedy Realitka má sejít s advokátem a vzít dokumenty na zápis do katastru, který na to má 21 dní, aby to zapsal - a teprve pak se peníze od nás a banky uvolní pro majitele bytu. Realiťačka huhlala, že ani tak se to nestihne, ale to je mi pořád stejně jedno jako prve (viz výše).

Přítelkyně se posléze uklidnila a pořád dokola se mi omlouvala a děkovala, že jsem to vyřešil.

No, od čeho chlapi koneckonců jsou, že *šovinistický pohled do dáli*.