Vánoce na houby

Tohle bude hrozně sobecký článek, ale nemůžu si pomoct :D

Letošní Vánoce se, co se mě týče, moc nevyvedly. Vlastně nemám ani moc pocit, že nějaké svátky vůbec byly. Když nepočítám dohromady tak 3 dny, moc vánoční atmosféry jsem ani nezažil. Spoustu věcí musím řešit za svou Milou, která věčně nestíhá (kvůli práci nebo protože je nemocná) a spoustu věcí odkládá (např. její změnu trvalého bydliště v občance). A stěhování na konci listopadu mi na energii taky moc nepřidalo, žejo. Tak jsem se těšil, že (když mám dárky dávno nakoupené) si užiju vánoční volno a... k tomu moc nedošlo.

Měl jsem dovolenou už v pátek 20. 12., ale to Milá kvůli nemoci pracovala z domova. Tak jsem jí navrhl, že za ni vyzvednu nějaké její dárky, které chtěla ještě v ten pátek večer po práci vyzvedávat. A dobře jsem udělal. Samotnému mi to trvalo asi 4 hodiny, byl jsem na 5 různých místech vyzvedávat dárky (aspoň to bylo vše v centru, ale i tak) a ještě jsem se stavoval u sebe v práci, abych mohl vytisknout a zalaminovat dárkové vouchery a vstupenky.

Ale to mi vůbec nevadilo, naopak - byl to skvělý den, všechno to krásně odsýpalo, vše jsem vyřídil (např. vrácení peněz za koncert, na který jsme ten den měli jít) a dopadlo to nakonec vše skvěle. Rád jsem efektivní! A taky jsem měl radost, že to nemusela řešit Drahá, protože jsem chtěl, aby si konečně trochu odpočinula.

Ona je totiž víceméně od října imrvére nemocná. Jediný její příznak je kašel a rýma, oboje je občas lepší, občas horší. Týden před Vánoci to ale bylo opravdu horší, to už jí bylo vyloženě mizerně. Ona je astmatik, tak mám strach, aby se jí to časem nezhoršilo a neuhnala si něco chronického. Jenže je taky workoholik a jede naplno, takže donutit ji, aby chvíli ležela, je nadlidský výkon. Navíc jsem se na ni tuhle musel už rozčílit, protože je jak malé děcko a neumí se v zimě pořádně obléct a je jí pak chladno (např. si nevezme šálu nebo rukavice nebo si vezme slabý kabát atd.). To jí na zdravotní situaci taky moc nepřidá, že.

Takže to byla moje druhá ambice, jakože ji donutím aspoň 2 - 3 dny odpočívat.

23. a Štědrý den jsme trávili v Jejím městě u Její babičky, která by jinak musela být sama. To jsme nechtěli. Řeknu vám, trávit Štědrý den s někým jiným z rodiny je fajn, ale přijít tu možnost udělat si to vše podle sebe už moc fajn není. Já mám dotyčnou babičku rád, ale v tom jejím bytě je vždycky hrozné ticho a je slyšet jenom povídání a povídání a povídání a povídání.

Babička totiž povídá skoro pořád.

Já jsem ze svého domova zvyklý, že neustále hraje televize (aspoň jako kulisa!) nebo třeba rádio. U nich ne. Takže jsme se nedívali moc ani na pohádky (které já prostě na Vánoce rád sleduju) a ani při štědrovečerní večeři nesměly hrát ani koledy (!!!). Jak říkám, mám babičku rád a celkově to bylo fajn, ale...

25. jsme jeli zase do Prahé, protože moje milá musela jít za svojí mámou. A 26. jsme jeli do Mého města za mými rodiči, kde to pro mě už bylo mnohem komfortnější a naši se dokonce ani moc nesekýrovali, což je docela nevídaný jev.

A taky se mi tam podařilo donutit Milou aspoň půlden odpočívat. Zababušili jsme ji do deky na gauč a neustále ji obskakovali (měla zakázáno vylézat, leda na WC :D).

Měli jsme tam být pár dní, přijel by pak ještě brácha se svým mládětem a tak. Jenže 26. večer Milá volala babičce (volají si denně) a babička působila zmateně a vypadalo to, že je mimo. Babička prý hovor nějak divně utnula a na další hovory nereagovala (ne že by byla naštvaná). Tak se samozřejmě Drahá vynervovala a zburcovala svého tátu, který bydlí asi 20km od babičky, aby jí zajel zkontrolovat.

No a táta našel babičku spadlou u postele s odřeným kolenem. To by tak nevadilo, ale babička měla operovaná záda (plotýnky) a byla celkově pořád dost mimo, tak jí volali záchranku, aby se v nemocnici zkontrolovalo, jestli se nepraštila do hlavy a udělal se jí rentgen těch zad atd. Měli jsme od táty jen kusé informace (nechtěli jsme ho bombardovat, když řeší takovou věc, že), ale babička byla relativně v pořádku. A na vině byly její prášky na spaní, kterých si vzala moc. Ty prášky ji vždycky oblbnou, tak pak moc neví co dělá a motá se a má tendenci padat (ještě víc než obvykle).

To samé se vlastně stalo minulé Vánoce - to si babička zlomila nárt tak suprově, že musela na několik týdnů do lázní. A přesně to taky Přítelkyně řešila, když jsme byli zrovna u nás a byla z toho nešťastná.

Takže samozřejmě Přítelkyně celý večer 26. 12. probrečela, tím pádem celý večer probrečela i moje mamka, která je v tomhle hodně citlivá a 27. ráno jsme jeli zase za babičkou. Resumé znělo, že babička měla "jen" odřenou nohu, ale i "jen" naražený obratel. Kvůli tomu měla naordinováno ležení, mohla chodit jen na WC. Dokonce jí předepsali i injekce proti srážení, které berou lidi, kteří celý den leží, aby se jim nedělaly otoky a tak.

Já jel 28. zase do Svého města, Přítelkyně zůstala s babičkou. Jenže uhlídat babičku, aby nevstávala, když to není nutné, je taky nadlidský výkon (v tom si s mou Drahou můžou podat ruce). Čili babička byla každých 30 minut venku z postele. A uklízela po sobě nádobí a takové věci, kvůli kterým tam právě byla moje Drahá. Já to chápu, ona je dost akční a vysvětlit jí, že některé věci už kvůli zdraví dělat nemůže, je prostě těžké. Jenže tím hazarduje se svým zdravím (např. sbírá spadané listí, rychle se narovná a zamotá se jí hlava... je jí 86, probohy.)

No a samozřejmě že se jí to 29. zhoršilo (resp. záda jí začala pekelně bolet), že jí opět museli volat rychlou do nemocnice, kde si ji už nechali. Já se zase vrátil, abych podpořil svou drahou, která má s babičkou velmi blízký vztah a hodně to celé prožívá.

Takže jsme od 26. vlastně každý den, opravdu každý den až do dneška, řešili babičku. Jak ji převézt, kam ji převézt, co ji dovést, jak jí je, na návštěvu, stres z toho, že ji z nemocnice hned propustí a nenechají si ji tam atd.

Takže nemám vůbec pocit nějaké odpočatosti nebo toho, že bych byl schopný čelit "výzvám", které rok 2025 přinese. Vím, že lidi řeší horší věci, ale mě to prostě docela otrávilo. Už je to podruhé a je to tím, že si babička nedá pokoj a zobe prášky na spaní jako lentilky. Má brát jeden, vzala si minimálně 4, pravděpodobně víc.

No, mohlo být hůř, žejo. Mohly se mi stát horší věci, než že jsem si o Vánocích neodpočinul. Ale když já se na ně letos docela těšil. To mě asi otrávilo nejvíc - to nenaplněné očekávání. Když vím, že něco bude stát za houby, tak se na to připravím a psychicky obrním. Ale když se na to těším, tak mě to pak štve o to víc.

Tak doufám, že jste měli lepší svátky než já :)