"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

eithne: Podepisuju všechno, co jsi napsal. Čím je babička starší, tím víc si uvědomuju, jak moc se stáří bojím. Nehledě na to, že staří lidé jsou odkázaní na ostatní, a to je něco, co nesnáším moc dobře, ani když jsem třeba krátkodobě zraněná. A nejsem si jistá, že se stářím přijde pokora, s jakou to přijímá generace našich babiček...
Ale jak stojí na samolepce na mém termohrnečku: be like a proton - always positive!

---
eithne.pise.cz

atraktivnistrasilka: Máš recht. Babička taky byla dva roky po důchoďácích a tak, no a tam člověk viděl… Říkala jsem si často, že do háje, na co já si v životě vlastně stěžuju.
Přijde mi lehce surreální, že jsi ten článek napsal a vydal zrovna dneska. Dneska ráno babi umřela, a od chvíle, co to vím, nemůžu přestat přemýšlet nad tím, kolik času do nějakého průseru nebo nemohoucnosti zbývá mně, a jak to stáří umí bejt hrozně debilní.

---
atraktivnistrasilka.pise.cz