"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

zlomenymec: A kua Upřímnou soustrast
Smrt blízkého člověka vždycky vyvolá takové úvahy... na co si stěžuju, mám se vlastně dobře, musím žít naplno, nehádat se kvúli blbostem a tak. Problém je, aby to odhodlání pak časem nerozbily každodenní starosti.

Trochu se takhle připravuju na smrt "naší", babičky, letos slavila 88 let. Má dlouhý život, plný zážitků a blízkých, takže to je super, ale stejně tak nějak předpokládám, že tu s námi bude navždy...