"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

myfantasyworld: Mluvit upřímně je potřeba mluvit s rozvahou a zformulovat to tak, aby to nebyla nadávka. Co se týká diskuzí, někdy se lidi do sebe pouští dost silnými názory, někdy mám chuť jim na něco odepsat, ale pak nad tím mávnu rukou a diskuze ani moc nečtu.
Rozdíl mezi sezením u pc a několika kilometry chození je velký. Hlavní je, že vás společné chvíle baví, ať už někde jste nebo jste doma.

---
myfantasyworld.pise.cz

lvice: Být upřímný znamená nebýt prolhaný falešný kretén.
Samozřejmě, že neřeknu kolegyni, co je na mateřské, že mě její dítě vůbec nezajímá a fakt nechápu, proč se i na mateřské stavuje v práci a ukazuje nám své mimino.
Atp. Vždycky slušně. Ne vždy je fajn říkat, co si myslím. Někdy si totiž myslím fakt psycho věci. Život je hra, která má pravidla.

---
lvice.pise.cz

imperatrice: Tak to mě pobavilo, páč když k nám přijde někdo s dítětem, docela otevřeně - ale takovým způsobem, že se všichni spíš zasmějou - přiznám, že bych byla radši, kdyby přinesli koťátko Taky jsem často jediná, kdo se na to dítě fakt nejde podívat. Pokud budu mít vlastní, taky ho přinesu ukázat, ale to proto, že vim, že kolegy to zajímat bude - až na jednu, která by taky radši to koťátko

---
imperatrice.pise.cz

mow: To je hodně zajímavý článek, díky za něj. Já vím, že nyní asi míchám jabka a hrušky, ale vzpomněl jsem si na tenhle článek:

https://1url.cz/0MSNa

Samozřejmě jsem tohle věděl i bez vědců a samozřejmě vím, že je lepší říkat pravdu. Nelhat, nekrást. Ale ono říkat vždycky pravdu může být nebezpečné. Ne každý vždy ocení, když jste upřímný. Nebo ano, ocení, ale ta pravda nesmí být zraňující nebo kritizující. Jsem přesvědčený, že každý by chtěl, aby s ním bylo jednáno na rovinu, ale týká se to spíš toho, že lidi nechtějí, aby se něco dělalo za jejich zády, ale když by si lidi říkali VŽDYCKY pravdu o svých pocitech, o tom, co jim na chování a jednaní druhých vadí, svět by upadl v chaos. Mimochodem, tu poslední větu jste mohli slyšet i v seriálu Dr. House. Lidi rádi pravdu a upřímnost, ale ne vždycky bývá oceněna a pochopena, obzvlášť tehdy pokud je to spojeno s kritikou někoho dalšího. Občas nechutí říkat pravdu vlastně říkáme, že nám na druhých záleží, že nechceme ranit něčí city.

Ta diskuze pod článkem byla taky zajímavá - někdo se tam bil v prsa, že on radši říká celý život pravdu než být jako čeští politici, samozřejmě dostal spoustu kladných hlasů, jiný psal, že celý život lže a vyplácí se mu to. Vlastně mi v tohle řádku došlo, že doktor House byl vlastně jen zdrcujícím způsobem upřímnej, prostě říkal věci natvrdo, bez obalu, prostě tak, jak je cítil. A i když by ho někdo označil za cynickýho hajzla, nakonec měl ve většině případů pravdu. Ale taky zůstal sám, protože s ním nešlo vydržet. Takže jak píše Lvice - něco neříct neznamená lhát. Kdyby si lidi říkali vždy, co si myslí, svět by byl neobyvatelný místo Je to i určitý empatii a taktu = nebýt jako slon v porcelánu. A ještě jeden článeček:

https://1url.cz/EMSNP

---
mow.pise.cz

boudicca: Vadí mi, když se pod "upřímnost" zařazuje prosté a čisté hulvátství. A v okamžiku, kdy se člověk ohradí, dostane se mu poučení o upřímnosti protistrany. Občas se s tím setkávám a to pak metám blesky.

Neupřímnost by mi vadila v bližším rodinném a partnerském vztahu (ačkoliv i zde platí, že někdy je mlčeti zlato), ale třeba v business prostředí mi nevadí. Raději k sobě slušně a s odstupem, však ať si každý myslí, co chce, mně je to celkem jedno. Důležitý je výsledek, ke kterému se společně dobereme.

---
by-boudicca.blogspot.com

damn-girl: Upřímně řečeno, zjišťuji, při úvaze, jestli by se pistolníci rychle rozrůstali nebo naopak by lidi začli víc mlčet si vůbec nejsem jistá k jaké straně se připojit spíš. Upřímný člověk je fajn a mám takové ráda, ale obávám se, že spousty lidí baví ubližovat druhým, psychicky je deptat a pak to omlouvají tím, že jsou upřímní, což je podle mě kravina. Stejně tak si dost všímám na sociálních sítích, že lidé si myslí, že můžou komentovat úplně všechno a hájí se tím, že přeče svoboda slova a že internet a že si tam můžou říkat co chtěj. U pousty těch lidí si ale myslím, že pokud by nějakou kritiku měli říct do očí, nedokázali by to. Na internetu komentuje každý. Tedy především kritizuje a mile rád se naváží do ostatních. Dost si všímám, že je spousty lidí, kteří nemají rádi tu nebo tamtu dejme tomu instagramovou osobnost a pak do něj ryjou pod každým příspěvkem. Taky nemám ráda na internetu veškerý účty, někteří lidi mi taky přijdou hloupí, někteří mě i dlouhodobě k smrti štvou, ale proboha... Nechápu, proč bych jim to furt měla někde psát? Tak ty lidi prostě nesleduju. Na fb, když náhodou něco komentuju na veřejných stránkách (Aktuálně, ČTéčko) a ty komentáře mě pak otravují a cítím, že bych se tam s někým pohádala, tak upozornění na komentáře poté vypínám. Takže upřímnost, ale... Ráda řeknu kamarádce, pokud s něčím nesouhlasím něco se mi nezdá atd. Narozdíl od práce, kde se ta upřímnost nehodí. Tedy aspoň na mojí pozici. Fakt se nemůžu sebrat a utrhnout se, že je ten člověk snad s prominutím idiot, protože za celý dva roky stále neumí vyplnit objednávku se správnými náležitostmi. Takže tak... mohla bych psát dál a dál na toto téma, ale už takhle to bude vyčerpávající komentář

---
damn-girl.pise.cz

zo: S upřímností je to těžký. Zastávám názor, že člověk by neměl lhát a věšet druhému bulíky na nos a často se prostě musí říct i ta nepříjemná pravda. Hodně často ale na to prostě není ta správná doba a dotyčný chce třeba jen povzbudit. Občas je prostě "Máš pravdu, je to fakt kretén, ale neboj, všechno se zase spraví," jediná správná odpověď, protože druhá strana to, že to poněkud přehání (a tebe to nebaví pomilionté poslouchat ) prostě slyšet nechce. Na druhou stranu je dobrý čas od času si decentně dloubnout, samozřejmě si nemyslím, že je dobré někoho udržovat ve vlastní lži, ale všechno má svůj čas a pokud se riskuje nějaké nervové zhroucení, tak možná na "krutou pravdu" není ten nejlepší čas .
Co mi osobně hrozně vadí jsou ti zmínění diskutující, kteří prostě musí vyjádřit svůj názor úplně na každý hovno, kterýmu nerozumí, a pletou si objektivní pravdu se svým vlastním pocitem. Jim to tak přijde, tak to musí být pravda, že? Smutné je, že se s těmito lidmi nedá vůbec diskutovat, protože kohokoli, kdo s nimi nesouhlasí, prostě jen napadnou .

---
zo.pise.cz

imperatrice: Čau, tak jsem si až dneska všimla, že jsem zde jmenována Ve stručnosti u mě upřímnost znamená nepřetvařovat se, nepředstírat zájem a nadšení, nechválit, když není co a tak. Hlavně nezamlčuju svoje pocity. Přítelkyni bych asi řekla, že s ní po horách klidně polezu a určitě si to taky užiju, ale že na dřepění doma stejně nic nemá!

---
imperatrice.pise.cz

tlapka: Dobrý článek. Mně osobně se zdá, že lidi často zaměňují upřímnost s netaktností a tím, že si nevidí do huby. Zpravidla se to týká těch, co jsou sami přecitlivělí na jakýkoli sebemenší náznak kritiky, byť podaný taktně a férově.
Pravda je jedna věc, její dávkování a servírování druhá. A bez taktu sama o sobě nestačí.

---
tlapka.pise.cz

zlomenymec: Díky všem za komentáře, vidím, že na to máme víceméně podobný názor

---
zlomenymec.pise.cz