Na tento článek mě trochu přivedla Imperka svým mottem, které má na hlavní stránce :)
Otázku upřímnosti mám v hlavě ale už delší dobu. Mám za to, že si většina upřímnost zaměňuje s férovostí. Prostě jak to člověk vídá, když se někdy (např. na seznamkách) mluví o správném partnerovi - většinou tam zazní právě upřímnost. Podle mě se tím myslí hlavně to, aby ten dotyčný/á jednal férově a netahal toho druhého za nos. Nemíní se tím upřímnost ve smyslu "a teď mi upřímně řekni, jestli mi ten nový účes sluší." Nebo "Má ta holka hezčí zadek než já?"
Protože upřímně (hehe), jsou otázky, na kterou prostě odpovědět upřímně (pravdivě) nejde. Jako když se mě moje milá zeptá, co bych teď nejraději dělal, když právě jdeme někde po tůře a máme v nohách 20km. Kdybych měl být upřímný, řekl bych, že bych nejradši seděl dom a pařil na počítači - tak si já představuju víkendový odpočinek. Ona to má ale prostě jinak a hrozně ráda chodí, takže se jí prostě přizpůsobuju - dělám to kvůli ní, protože bych si určitě mohl vydupat, že prostě budeme doma, ale jí by to mrzelo. Víc na tohle téma např. kniha Pět jazyků lásky (skutky lásky).
Navíc těch víkendů o samotě u PC jsem už prožil tolik, že už jich mám do konce života slušnou zásobu. Zato víkendů s ní oproti tomu mám naprosté minimum. Mělo by se to tedy vyvážit. A mimo to, dneska zrovna jsem doma sám (ona má rodinnou oslavu), takže si to užívám o to víc, že to už bylo déle, co jsem takovej víkend podle svého měl :) Bez trochy toho hořkého by to sladké nebylo zdaleka tak sladké (ale jak bych jí tohle měl vysvětlit, aby se jí to nedotklo?)
Další situace, kdy člověk nemůže být moc upřímný, je samozřejmě práce - ať už k vašemu šéfovi nebo klientům. Tenhle obrázek už jsem sem jednou dával, ale krásně to vystihuje :)
Na druhou stranu je to samozřejmě dobře - představte si, že by vám řidič autobusu nebo taxikář řekl, že vás nesveze, protože se mu nelíbí, co máte na sobě, nebo tak něco.
Taky mi často přijde, že si lidé pletou upřímnost s drzostí. Upřímně někomu něco říct občas vyžaduje docela cojones (např. vzepřít se autoritativnímu otci), na druhou stranu upřímnost bez pokory je jenom jedna z forem drzosti. Zkrátka jde o to vzít i v úvahu city toho druhého, abyste je nezranili. Tím není řečeno, abyste se báli někomu cokoliv říct. K nám to naštěstí ještě tak moc nedorazilo, ten strach a následky z toho, abyste někoho náhodou něčím neurazili (#offended)
Jenže upřímnost není jenom o útočení, jak je to na internetech dost často k vidění. Vždycky jde o to, jaký máte s tím druhým (ke komu jste upřímní) vztah a zda ho chcete zachovat - ale často jde v internetových diskuzích prostě udělat z toho druhého debila. Přiznám se, že jsem za posledních pár let omezil čtení diskuzí na minimum a musím vám říct, že se mi žije mnohem lehčeji. Samozřejmě to člověk nesmí přehánět, aby se nestal obětí své vlastní bubliny, na druhou stranu co jsem zaměstnaný na HPP, cením si svého volného času mnohem víc než kdy dřív. A nechci ho zahazovat s tím, že bych se přel s někým, koho vlastně ani neznám. Na druhou stranu pokud se jedná o kvalitní debatu, kdy se s druhým vzájemně respektujeme (byť se sebou nesouhlasíme), tak to si vychutnám rád - ale na to už dnes člověk na netu moc nenarazí. Netiketa se moc nenosí.
Mimochodem, zajímalo by mě, co by se stalo, kdyby se znovu povilily souboje na pistole nebo na meče, když by byla uražena něčí čest.
1) Spolky pistolníků a šermířů by zažily boom
2) Diskutujících by radikálně ubylo
No, to je asi tak všechno, co bych v takovém krátkém zamyšlení k tomu měl. Pokud byste mě někdo chtěl doplnit, opravit, napadnout (:D), dejte vědět v komentářích :)
Dej si na mě pozor, jsem ten, co má vždycky názor
Co je o dost lepší než ten tvůj
A kdo ten můj názor neuzná napíšu mu, že je buzna,
a pak ho anděl strážnej opatruj
:)