"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

zo: S upřímností je to těžký. Zastávám názor, že člověk by neměl lhát a věšet druhému bulíky na nos a často se prostě musí říct i ta nepříjemná pravda. Hodně často ale na to prostě není ta správná doba a dotyčný chce třeba jen povzbudit. Občas je prostě "Máš pravdu, je to fakt kretén, ale neboj, všechno se zase spraví," jediná správná odpověď, protože druhá strana to, že to poněkud přehání (a tebe to nebaví pomilionté poslouchat ) prostě slyšet nechce. Na druhou stranu je dobrý čas od času si decentně dloubnout, samozřejmě si nemyslím, že je dobré někoho udržovat ve vlastní lži, ale všechno má svůj čas a pokud se riskuje nějaké nervové zhroucení, tak možná na "krutou pravdu" není ten nejlepší čas .
Co mi osobně hrozně vadí jsou ti zmínění diskutující, kteří prostě musí vyjádřit svůj názor úplně na každý hovno, kterýmu nerozumí, a pletou si objektivní pravdu se svým vlastním pocitem. Jim to tak přijde, tak to musí být pravda, že? Smutné je, že se s těmito lidmi nedá vůbec diskutovat, protože kohokoli, kdo s nimi nesouhlasí, prostě jen napadnou .