Zlomený meč
"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."
Horatius: úryvek z díla Óda IX
Článek Knihy, které vás nejvíce ovlivnily
Komentáře k článku: Knihy, které vás nejvíce ovlivnily
angie*: Zajímavý výběr. Na Hlavu se chystám už dlouho. Ale na Godota asi nemám koule. 
Je to hrozně těžká otázka. Dětstvím mě provázel Harry Potter a já jsem si do té knížky hrozně ráda utíkala před světem... No a pak Remarque, těžko vybrat jednu knížku - krom silných příběhů tam mívá postavy, které řeší životní hrůzy humorem, s lehkostí... A když jsem se já musela s něčím takovým potýkat, bylo fajn vědět, že to jde a člověk z toho vyjde líp, než kdyby se zakopal do depresí nebo to vzdal.
Jo a četl jsi od něj Jiskru života?
zlomenymec: Angie, myslím, že ti chybí koule na mnohem víc věcí 
Remarque je určitě taky zajímavý... Jiskru jsem nečetl. Proč bys ji doporučila?
chvilkysprirodou: Knížky zní velice zajímavé, Hellera už mám v plánu číst hodně dlouho, asi je na čase se na to vrhnout
Já teda uvedu taky tři knížky:
Malevil od Merleho. Jsou tam dokonale popsány vlastnosti lidí a jejich chování v krizových situacích.
O myších a lidech od Steinbecka. Opět dokonale vylíčené postavy a spousta problémů, které se překlenují i do této doby. Člověk je může pochopit líp, když jsou tak hezky vylíčeny, hlavně pohled zdravých na lidi s mentálním postižením.
Jiskra života od Remarqua z prostředí koncentráku. Těžký kalibr, který učí člověka, že ačkoliv má problémů spoustu, má se velice dobře. Vždycky si na tu knížku vzpomenu, když je mi nejhůř.
sayonara: Ty jo, moje nej knížky...
Hodně mě ovlivnily pohádky od Oscara Wildea, Malý princ, Alchymista od Coelha (četla jsem ho předtím, než to začalo být cool), Obraz Doriana Graye a Výbuch bude v šest. A pak určitě ještě další.
alkoholik: kdysi jsem se dost zajímal o iluze, po přečtení knihy "Magie a manipulace mysli" od Derrena Browna jsem se postupem času dostával k dalším a dalším knihám o lidském vnímání a myšlení které mě uplně změnily pohled na ostatní lidi. Bylo jich dost, ale Magie a manipulace mysli byla ten první spouštěč
alkoholik: v knihách o hypnoze a dalších manipulacích mysli se dozvíš, že všichni lidi jsme stejní, ale zároveň originál. Blbě sa to vysvětluje.
Hlavně mňa to naučilo nesoudit podle jiných nebo na první pohled, být přesvěčivý a neodolatelný
Ono to je aj složité téma když sa o to nezajímáš. Začalo to všechno seriálem na ČT1 od Derrena Browna, myslím jde aj něco vygůůglit. Chtěl jsem vědět jak se dělají takové triky, tak jsem začal prostě číst ohledně tohoto tématu
snílek: Mě nejvíc ovlivnila asi Pýcha a předsudek a Jana Eyrová, zformovaly tu romantickou snílkovskou duši, kterou jsem se v nějakých jedenácti stala... Později mě formovala má touha stát se učitelkou, takže jsem tomu směřovala i výběr knih... jo a v těžké pubertě to paradoxně byla Babička, tehdy jsem si asi uvědomila, že jsem prostě někde jinde, než mí spolužáci na gymplu... a ještě jedna, a sice Říkali mi Leni, díky té jsem vlastně začala skutečně číst...
zlomenymec: To je zajímavý, Babičku bych tedy rozhodně nečekal, ale nakonec proč ne
myfantasyworld: Mě ovlivnila hodně kniha Malý princ. Mamka jí četla, když jsme byli malí, to jsem knihu chápala jen jako pohádku. Později jsem ji četla znovu, to už jsem začala chápat, o čem kniha je a přečetla jsem ji 2x, není to tak dlouho, kdy jsem si knihu poslechla. Pokaždé v knize objevím něco nového a hlubší smysl o životě.
metalistka®blbne.cz: Z výše uvedených znám jen Čekání na Godota. Mám absurdní drama hodně ráda, takže byť zrovna Čekání mne až tak neovlinilo, mám na svém seznamu jiné... Šest postav hledá autora od L. Pirandella. Těžko říct, čím přesně, jen si na tu hru vzpomínám dnes a denně. Taky mě dost ovlinil Ztracený dopis od E.A. Poea - zejméně citátem "Co je pravdivé relativně, formálně a kvantitativně, je často úplně mylné vzhledem k morálce." Z Macbetha si často připomínám "I dare do all that may become a man, who dares more is none," a do třetice všeho dobrého "Mon caeur entier pendant ma vie entiere" - "mé jediné srdce pro můj celý život" z Podivuhodného a krásného soužení Avy Lavender. Ale mám jich víc, z každé knížky co přečtu si zapisuju minimálně jeden citát, takže jich mám za dva roky dva A6 sešity už 
hroznetajne: Godot je super, já si ho vždycky spojovala s divadelní hrou Židle, obě díla mi přišla na podobný námět a s podobnou atmosférou. Takové znepokojující...
Co si pamatuji, hodně mě zasáhla knížka Růže pro Algernon. Zabývá se otázkou lidské inteligence, hodně zajímavé!!! Jinak "zabrat" mi daly vždycky Orwellovy knihy (hlavně 1984). Ale nemůžu asi říct, že bych změnila způsob života po dočtení nějaké knihy. Spíš asi hledám knížky a filmy, které vystihují to, jak koukám na svět, než aby ten pohled vyloženě měnily. Pro mě je nejvíc film Amélie z Montmartru. I tak je to stále film, který přesně říká, kdo jsem a hrozně mě uklidňuje na takové věci koukat. Stejně se cítím třeba po Kunderovi. Vždycky se cítím víc pochopená, jeho postavy nejsou odhodlaní hrdinové, ale tak trochu slaboši nebo ubozí tvorové (což vlastně lidi dost často jsou).
zlomenymec: Růži pro Algernon jsem četl, povídku i knížku, ale ta povídka se mi asi líbila víc, bylo to takové... údernější. A máš pravdu, je to hrozně zajímavý námět.
Orwell je samozřejmě taky hustej... A Amélie je pohlazení na duši
Od Kundery jsem nic myslím nečetl.
zlozana: Tak mě ovlivnily snad všechny knihy, které jsem kdy četla, protože se i kvůli nim teď chystám studovat český jazyk a literaturu. Ale často myslím na knížku Ten, kdo stojí v koutě a přemýšlím podobně jako hlavní postava, podobně to mám i s knížkou Kdo chytá v žitě. Nejvíc ale můj život ovlivnil Harry Potter, i když jsem ho četla už někdy ve třetí třídě - díky němu jsem poznala spoustu skvělých lidí, kteří teď neodmyslitelně patří do mého života. A dokonce mám doma havrasparský hábit, ale pssst
zlozana: Ještě mě napadlo - kvůli knížce Jatka č. 5 mi teď pokaždé, když někdo vysloví frázi ,,Tak to chodí", přejede mráz po zádech.
tlapka: 1984, Spalovač mrtvol, Slepičí krok, James Herriot a Harry Potter. Trochu nesourodá směska, uznávám.
victoria: Pod A přesto říci životu ano se podepisuji. Neskutečná kniha. A rozhodně jsem ji nečetla naposledy. Pro mě jsou další top knihy Cesta pokojného bojovníka, která mě dokázala motivovat ke změně, Ten, který si všímal a naposledy mě dostala jakože básnická sbírka Láskou ji nespoutáš. Vlastně se dá říct, že mě každá kniha svým způsobem ovlivnila. Ráda čtu ty psychologické, u kterých se musí trochu přemýšlet.