Knihy, které vás nejvíce ovlivnily

"Jestliže čtení neovlivňuje náš život, konání a myšlení, pak je škoda číst."

Anton Pavlovič Čechov

Spousta lidí má za to, že je čtení vyšší forma zábavy než, dejme tomu, sledování televize. Že ten, kdo právě čte je tak nějak na vyšší intelektuální úrovni než nějaký konzument televizních pořadů.

Což o to, čtení jistě pomáhá rozvíjet slovní zásobu, představivost, a koneckonců snad i trochu pravopis. Na druhou stranu, když budete v jednom kuse louskat knížky typu Padesát odstínů šedi, nic moc nového vám to do života asi nedá (tedy snad kromě smutného poznání, že čím větší břečka, tím úspěšnější bývá).

Tenhle článek ale bude o jiných knížkách.

Mně by totiž hrozně zajímalo, jestli máte nějaké knížky, které vás do života nějak ovlivnily, něco vám opravdu daly. A teď fakt nemyslím to, jako že si plácnete nějaký yako upe nejwíc nejmoudřejší citát na FuckBook, který vám zajistí minimálně 20 lajků a 10 obdivných komentářů typu "Wow!!! So true!!!!!§§§§§§"

Ne, jde mi o knížku (knížky, snad i dramata apod.), která vás nějakým způsobem provází životem a vy si na ni čas od času vzpomenete - a co je nejdůležitější, nějak se podle ní reálně zachováte.

To je důležitý moment, že vás ta knížka nějak reálně ovlivňuje, v chování, v cítění...

Máte nějakou takovou knížku? Divadelní hru? Dobře, může být i film, když bude nouze nejvyšší...

V mém případě to budou asi dvě knížky a jedno drama.

První bude jednoznačně Hellerova Hlava XXII. V té knížce je tolik archetypů postav a tolik situací, že snad není možné si ji v reálu občas nepřipomenout ("To je jako v Hlavě XXII, když...") A těch hlášek tam. Těch hlášek...
Hlava XXII je asi nejlepší knížka, jakou jsem kdy četl. Relativně nedávno jsem si ji připomněl, ale budu ji muset pročíst někdy pořádně (četl jsem ji na mobilu o pracovních pauzách).

Ano, je i filmové zpracování, ale to jsem nikdy neviděl...

Pokud si chcete přečíst úryvek, tak část kapitoly "Voják, který viděl všechno dvakrát" jsem rozebíral v tomto článku. Tam uvidíte, jestli je to knížka pro vás, nebo ne. Hellerovi se prý stávalo, že ho lidi na ulici zastavovali a říkali mu, že je Hlava XXII nejveselejší knížka, jakou kdy četli. A on se vždycky zděsil, protože ta knížka neměla být vůbec veselá...

Druhá knížka bude A přesto říci životu ano od Viktora Frankla.

Podtitul knihy zní "Psycholog prožívá koncentrační tábor" - a je to přesně takové, jak to zní. Je to knížka o vůli k životu, o svobodě, o utrpení... kdysi jsem ji četl na VŠ a hned jsem zalitoval, že jsem se k ní nedostal někdy dřív. Teď jsem se k ní nedávno vrátil, protože jsem měl konečně čas ji pořádně vychutnat... a je to fakt něco. Hlava XXI jeI možná spíše takové absurdní drama pro pobavení a občasné uchechtnutí nad některými situacemi (lidmi) v životě.  A přesto říci životu ano je spíš ukázka toho, že se dá přetrpět vskutku mnohé - a jak na to.

(V téhle souvislosti je do protikladu dobré zmínit knížku Jeana Améryho Vztáhnout na sebe ruku: Rozpravy o dobrovolné smrti. O té se někdy taky rozepíšu podrobněji).

No a třetí záležitost na holení bude určitě absurdní drama Čekání na Godota. To je hra, ve které se nestane vůbec nic. Dvakrát.
A přesto mi nějakým záhadným způsobem sem tam v mysli zarezonuje. To když se mi dvakrát nedaří (což je, upřímně řečeno, od roku 2012 de facto neustále) a já se potřebuju něčím utěšit. Když je mi smutno, většinou začínám citovat Landova Krysaře. Když dojde na Čekání na Godota, je skutečně zle.

VLADIMĺR: Nech ho. Copak nevidíš, že vzpomíná na dobu, kdy byl šťastný?

Hru jako takovou jsem vlastně nikdy neviděl. Dostal jsem se k tomu ve čtvrťáku na střední, kamarád na ni měl referát a já si ji okamžitě zamiloval. Takže jsme pak před třídou spolu sehráli prvních cca 15 minut. Pamatuju si je dodnes (pravda, už začínám trochu zapomínat, potřebuju si to osvěžit).

Zdroj: http://zlomenymec.pise.cz/276-nostalgie.html

VLADIMĺR:
Spal jsem, zatímco jiní trpěli? Spím snad v tuto chvíli? Co řeknu o tomto dni zítra, až budu myslet, že jsem se probudil? ze jsem čekal na tomto místě se svým přítelem Estragonem až do setmění na Godota? ze přišel Pozzo se svým soumarem a že s námi mluvil? Ovšem. Ale co z toho všeho bude pravda?

On nebude vědět o ničem. Bude mluvit o kopancích, které dostal, a já mu dám mrkev. (Ticho) Rozkročmo nad hrobem se těžko rodí. Na dně jámy blouznivý hrobník nasazuje svá pouta. Je čas stárnout. Vzduch je plný našich výkřiků. (Naslouchá) Ale zvyk zmůže mnoho. (Hledí na Estragona) Mě taky kdosi pozoruje a říká: spí, neví, že spí. (Ticho) Dál nemohu. (Ticho) Co jsem to říkal?

A co vy? Povídejte!