Komentáře k článku: Jak mi má nedostatečná fyzička překazila svatbu
zlozana: Taková sherlockovská dedukce by slečnu jistě zaujala a třeba by jí ani červené tváře nevadily! (Ono to může být někdy i docela roztomilé) Navíc, holky rády sportovce, ne? :D Příště zabojuj! :D
boudicca: Možná by bylo vhodné začít se slečnami, co nemají naražená sluchátka, nekoukají do telefonu a nespěchají. *smich*
zlomenymec: Ale když ona byla fakt celá dle mého gusta *srdce* Srdci neporučíš, Boudičko :D
atraktivnistrasilka: Úplně jsem si vzpomněla:
Bylo mi šestnáct a šla jsem odněkud domů. Kolem svojí bývalé základní školy (!!). No a viděla jsem, že na rovné cestě přede mnou nějaký týpek zastavuje každou ženskou, která se mu připlete do cesty. No, trochu jsem doufala, že mně se vyhne, ale marně, že jo. Takže když jsme se potkali, tak mě zastavil, a prý jestli neznám nějakého umělce (malíře?), co má bydlet někde v okolí. Bylo mi naprosto jasný, že umělec toho jména buď neexistoval, a nebo chudák posloužil jako prachsprostá "návnada". Týpek totiž suverénně obcházel každýho chlapa, co se mu připletl do cesty. *smich* Tak jsem týpkovi řekla, že sorry, ale umělce neznám, a chtěla jsem jít dál. No a on na mě uhodil, že jestli bych s ním někdy nechtěla na procházku. *haha* Bylo mu zhruba čtyřicet, fakt nevím, na kolik jsem musela v těch šestnácti vypadat. A nebo mu to možná bylo jedno, nevím :-D No nebyla jsem na něj zbytečně ošklivá. Prostě jsem mu řekla, že nepůjdu. Poděkoval mi za upřímnost, řekl "pápá" (opravdu), a šli jsme si každý po svém. Úplně jsem si na to při čtení těch tvých článků o balení vždycky vzpomněla, protože tohle byla moje první zkušenost, kdy mě někdo čapnul na ulici. *smich* Nezapomenutelné. *haha* Tehdá jsem z toho byla dost nesvá, dneska je to vtipná historka, kterou předám svým dětem.
Já za sebe musím říct, že je mi daleko méně nepříjemné, když týpek přijde, než když jen kouká a nic. Protože pak nevím, co je na mně špatně, že kouká. (Většinou nic, protože když už někdo kouká, tak bývám hezky oblečená, namalovaná, atd - jde o pocit.) *smich* Na druhou stranu, když děvče spěchá nebo má ty sluchátka, no... já osobně bych v téhle situaci asi nechtěla být úplně rušena. Hlavně u toho spěchání poblíž autobusového nádraží, že. *smich* A souhlasím s Boudiccou. *smich*
zlomenymec: Tak ten se toho očividně nebál :D A to by mě zajímalo, jestli jsi byla - jak říká Baránek - tímto incidentem patřičně polichocena? Teda, jakmile ses z toho vzpamatovala? :D
atraktivnistrasilka: Polichocena jsem teda nebyla a nejsem ani zpětně, protože týpek to evidentně zkoušel na všechno, co aspoň trochu vypadalo jako ženská. *smich* Navíc v těch šestnácti, no. :-D Nedá se říct, že bych se z toho vzpamatovala během chvíle, spíš až tak po roce jsem byla schopná to říct aspoň kamarádce, jak strašně jsem se styděla. Ale předpokládám, že to je jenom můj osobní problém, mně chlapi dělají potíž do dneška (natož v těch šestnácti) a asi to už jiný nebude, takže v tomhle opravdu nejsem dobrý studijní materiál. Řeknu jen tolik, že když mě někdo osloví, tak se necítím jakoby pohoršena, ale protože jsem sociálně neobratná a mám zvláštní vztah nevztah k opačnému pohlaví, tak mi dělá problém reagovat. Ale říkám, to je můj problém, valná většina holek je v tomhle úplně v pohodě (a z vlastní zkušenosti, když zapátrám mezi kamarádkami - i ty, které o sobě tvrdí, že jsou introvertní nebo mají sociální fobie a podobně, jsou na tom v tomhle ohledu v 90 % případů líp než já a na rozdíl ode mě mají nebo měly vztahy, což taky o něčem vypovídá). Takže být tebou, nebála bych se toho, holka ti hlavu neurafne, když ji oslovíš. Akorát ty modelovky od Baránka se mně osobně zdají z velké části dost přitažené za vlasy, ale to je otázka povahy. Já jsem totiž očividně divná. *smich*
eithne: Já se sluchátky po městě chodím pořád, ale ochotně si je z uší vyndavám, když se mě někdo na něco ptá. A sportující muž je plus! Příště jdi do toho ;-)
zlomenymec: Tojo, ale když já fakt vypadal jako zpocená, slintající, nechutná, chrchlající příšera lapající po dechu, ne jako tady kolega Ridiculously photogenic guy :D
http://i0.kym-cdn.com/photos/images/original/000/279/249/c30.jpg
tlapka: Mohl jsi zavtipkovat, že za ní běžíš přes celou Prahu a feromony prýštící ze zpoceného těla by jistě obstaraly zbytek. *frajer*
zlomenymec: http://memes.ucoz.com/_nw/41/59771687.png :D
Příště půjdeš se mnou a budeš mi radit ! :D
myfantasyworld: Je škoda, že jsi za ní nešel, ale je fakt, že za lidmi, co spěchají není dobré kolikrát chodit.
Ale co se týká sluchátek, také jsem si je často dávala (když jsem zrovna dočetla knihu ráno nebo se mi číst nechtělo) a když na mě někdo mluvil, sluchátka jsem sundala.
zlomenymec: Nojo, když mě hlavně zastavilo to, že jsem fyzicky nebyl schopný dát dohromady souvislou větu :D
rebarbora: No vida, sesumíroval sis hezké oslovení *palec* Tak teď už jen dotáhnout ten krůček do konce *hej *hej *hej*
damn-girl: Když pospíchám a někdo cizí na mě promluví, tak bych ho nejraději zakousla, protože zdržuje a já jsem nervní! :-D No, ale možná existují i milejší bytosti :-) :-D
zlomenymec: AHA! Vidíte to?? Vidíte to všichni?? Tady to vidíte! Není to úplně bez rizika! :D
beznadějná romantička: věta: fakt pospíchala a já fakt nemohl mě fakt dostala... jinak, myslím, že kdybys to zkusil, určitě bys sluchátkama do tváře nedostal, ale, je zbytečné řešit, co by, kdyby, že :-)
beznadejnaromanticka: Tak příště! Víš jak je to přísloví: v životě nejvíce litujeme toho, co jsme se neodvážili udělat...
lucienne: Skvělý článek, pobavil mě. :D Škoda, jsem si jistá, že kdybys neměl za sebou 7.bůh-ví-kolik kilometrů za 50 minut, určitě by ta svatba byla.
A teď už vím, proč nerada běhám. Ještě aby mi to zkazilo svatbu, to tak! :DDD
zlomenymec: Ano, běhání by se mělo zakázat! Ničí to (potenciální) vztahy! *bum* *smich*
iva: Ano, ano, ANO *ua*
Souhlasím. Konečně jsi to Rejžánku pochopil *smich* *pivo* *dril* *placni*