Dneska jsem byl totiž venku u našeho místního obřího obchodního centra a viděl jsem tam jednu moc pěknou sympatickou mladou s(v)lečnu, která měla na uších sluchátka a vypadala, že pospíchá a pořád se dívala do mobilu.
Chtěl jsem využít své nové poznatky, které jsem načerpal z té chytré knížky a z vašich komentářů (míněno neironicky!), jenže jsem si to rozmyslel :(
Důvod?
Strach? Nejistota? Nesebedůvěra? Strach z trapasu? Jistota, že je zadaná?
To všechno samozřejmě taky, ještě jsem nezkoušel ta cvičení z té knížky, takže ze mě ještě žádný El Macho není.
El Macho, ilustrační video
Zdroj: Despicable me 2
Nene, mě zastavily zejména dva jiné důvody.
1) Vypadal jsem, jako bych právě uběhnul 7,78km za 50 minut
2) Právě jsem uběhnul 7,78km za 50 minut
Rád chodím běhat do místního lesoparku, jenže problém je, že to mám přes půlku města. Takže běh tam a zpátky je taky součást té tratě.
No a jak jsem už už končil a začal se pomalu vydýchávat, uviděl jsem ji. Takže se mi hlavou začaly honit drzé záminky (Ahoj, nevíš kolik je hodin? ... díky, už tě nebudu zdržovat od schůzky. Jak to vím? No vypadáš, že spěcháš a pořád koukáš do mobilu. A kam bys asi tak mohla v neděli pospíchat?)
To by bylo, myslím, docela dobré, až na to, že jsem v tu chvíli nebyl moc s to dát dohromady souvislou větu, protože jsem byl prostě u konce s dechem. Nemohl jsem ji ani nenápadně sledovat, protože fakt pospíchala a já už fakt nemohl.
A navíc jsem byl celý zpocený a vůbec.
Teď mě napadá, že poblíž bylo i autobusové stanoviště, takže možná pospíchala na autobus. To by asi fakt neměla chuť se se mnou vybavoat.
Každopádně kdybych byl trochu fyzicky zdatnější, mohl jsem se s ní dát do řeči, pozvat ji někdy na kafe, ona by pak uviděla, jak jsem přeúžasný, pak by následovalo chození, svatba, povýšení, koupě bytu, dvě děti, a tak dále, a tak/...
No.
Tak snad příště. Stejně ještě musím tu knížku nastudovat trochu pořádně...
