"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

atraktivnistrasilka: Polichocena jsem teda nebyla a nejsem ani zpětně, protože týpek to evidentně zkoušel na všechno, co aspoň trochu vypadalo jako ženská. Navíc v těch šestnácti, no. Nedá se říct, že bych se z toho vzpamatovala během chvíle, spíš až tak po roce jsem byla schopná to říct aspoň kamarádce, jak strašně jsem se styděla. Ale předpokládám, že to je jenom můj osobní problém, mně chlapi dělají potíž do dneška (natož v těch šestnácti) a asi to už jiný nebude, takže v tomhle opravdu nejsem dobrý studijní materiál. Řeknu jen tolik, že když mě někdo osloví, tak se necítím jakoby pohoršena, ale protože jsem sociálně neobratná a mám zvláštní vztah nevztah k opačnému pohlaví, tak mi dělá problém reagovat. Ale říkám, to je můj problém, valná většina holek je v tomhle úplně v pohodě (a z vlastní zkušenosti, když zapátrám mezi kamarádkami - i ty, které o sobě tvrdí, že jsou introvertní nebo mají sociální fobie a podobně, jsou na tom v tomhle ohledu v 90 % případů líp než já a na rozdíl ode mě mají nebo měly vztahy, což taky o něčem vypovídá). Takže být tebou, nebála bych se toho, holka ti hlavu neurafne, když ji oslovíš. Akorát ty modelovky od Baránka se mně osobně zdají z velké části dost přitažené za vlasy, ale to je otázka povahy. Já jsem totiž očividně divná.