Tak za ty cca dva týdny jsem přečetl zhruba z té nejmenované knížky přečetl zhruba polovinu (některé části jako např. jak balit na pracovišti jsem tedy přeskakoval).
Četl jsem to většinou v práci o pauze na oběd a vždycky jsem si zapsal čísla stránek, které mě nějak zaujaly. Pravda, když jsem se na to před chvílí zpětně díval, u několika stránek si nejsem jistý, proč jsem si je vůbec označil. Ale to se prostě občas stává :D
Hodím sem pár úryvků z knížky a jenom budu potají doufat, že autor nemá osobní asistentku, která za něj projíždí internety a provádí monitoring, jako to mívají ve zvyku jistí filharmonici, že... :D
Na začátek je potřeba říct, že můj problém obecně spočívá hlavně v tom seznámení s vhodnou adeptkou na post mé životní družky. Když se podívám na své předchozí vztahy (které by se daly spočítat na prstech jedné ruky nešikovného řezníka), vždycky tam šlo o holku, která očividně dávala najevo svůj zájem o mou maličkost. V takovém případě jsem neměl moc problém se s ní bavit a přesvědčit ji, že jsem prostě yako upe nejwíc.
Bohůmžel, takových žen za posledních pár let docela ubylo a mí kamarádi a známí nemají žádné vhodné kandidátky, které by mi mohli dohodit.
Nebo mi to aspoň tvrdí - co když si je nechávají v záloze pro sebe? :O
Tím chci říct hlavně to, že mým hlavním problém je zejména nedostatek kontaktů, takže jsem nucen se seznamovat všude možně. A při seznamování s cizí ženou na ulici nebo tak se ke slovu dostává moje vrozená nesmělost, opatrnost, tréma a strach z odmítnutí. Jinými slovy si nepamatuju, že bych kdy oslovil vyloženě cizí ženCkou (když tedy nepočítáme tu prodavačku ze zvěrimexu, to jsem se fakt překonal :D).
Takže tohle je můj zásadní problém a tu knížku bych chtěl využít k tomu, abych ho překonal. Musím se naučit to "prvotní oslovení", tu "kontaktáž", takže na to se tu teď zaměřím. Ty další kapitoly jak postupovat když to telefonní číslo úspěšně mám, jsem zatím moc nepročítal - ty si kdyžtak nastuduju až to bude aktuální. Co jsem tak zběžně z těch dalších fází načetl, tak se to nese v duchu "Náš zájem je pro ženy příjemný, ale přitažlivý je nezájem" a "Byl to krásný večer, řekla po rande? Mně se to celkem líbilo, odpovíte neurčitě." Jojo, takhle to tu je - navíc mu chybí "n" ve slově "mně" :D
Během četby jsem si taky uvědomil jednu zásadní věc:
Nesnáším slovo "rošťácký". Neboli vtipně drzý. To je prý pro úspěšné navázání kontaktu zásadní, nějaká vtipná záminka, která ji má ale nějakým způsobem znejistit. Čili ne vyloženě lichotka. Důležité je prý zaujmout, vyvolat nějaký určitý dojem (i za cenu toho, že se lehce - ! - naštve nebo urazí, protože to si mě aspoň bude pamatovat, ehm ehm).
"Vtipná drzost se vlastně projevuje tak, že ženu provokuje nebo přímo naštve a rozesměje ji (byť ne hned)"
"Vtipná drzost vyžaduje chůzi po tenké hranici mezi slušností a nezdvořilosti] jednou nohou je balič stále v průšvihu; když vycítí, že ženu opravdu naštval, nezačne se ale omlouvat, jen vtipně vykličkuje (...)"
Vtipně drzý rozhovor je plný zvratů a z pohledu ženy působí živelně a "že vlastně neví, na čem jsou" (...)
"Balení vtipnou drzostí se podobá krocení divokého koně: sedíte mu na hřbetě, držíte uzdu hovoru ve svých rukou a dráždíte ho, dokud se neuklidní a nepoddá."
V průběhu se pak využívá přátelsky prohozená "zdánlivě neúmyslná kritika" její osoby (aby si o sobě moc nemyslela a chtěla mi dokázat, že se mýlím :D :D), pak nějaká vhodná chvála a otevřený konec (naťukne se a nedokončí nějaké pro ni zajímavé téma). Tyto tři "konverzační kotvy" se v průběhu hovoru různě kombinují.
Co když jsem fakt hodně atraktivní... a hezký holky si myslí, že na mě nemají?
K tomu je potřeba nějaká vtipná záminka, která nám tu kontaktáž vůbec umožní. Je potřeba být originální, když už nejsem nějak výjimečně atraktivní nebo bohatý (nebo oboje).
"Dobrá záminka zbaví ženu či dívku nervozity a dá jí nevinnou záminku k dalšímu zkoumání vaší osoby."
A pak, když je cítit, že je ruka v rukávě a jsem jí sympatický, si říct o číslo, ale samozřejmě opět nějak švihácky, stylem "dej mi číslo, možná se ti ozvu, lol".
"Toto je celá magie čísel: ani prosba, ani žádost, už vůbec žádné škemrání, ale docela obyčejný návrh."
Sečteno a podtrženo to vypadá následovně:
Cíle kontaktáže: oslovit ženu, sympaticky ji překvapit a pobavit, znejistit ji a získat od ní kontaktní údaje
Nástroje kontaktáže: odvaha, drzost, vtip, záminka, afekt, povrchnost, výrazný projev a zevnějšek
Nástrahy kontaktáže: tréma, špatná interpretace odmítnutí, ztráta chuti riskovat po pár pokusech
Úspěchy kontaktáže: každý, i nepovedený pokus je hrdinstvím
Níže uvedu pár příkladů, abyste viděli, jak to má vypadat v praxi a proč mi to přijde celé docela... neskutečné :D Některé příklady jsou podle mě dobré, některé špatné a některé jsou vyloženě dementní a nevěřím, že to s takovým rozhovorem mohlo někomu někdy vyjít. Prostě nevěřím :D
DOBRÉ PŘĺKLADY ZÁMINKY/KONTAKTÁŽE (podle Mečouna):
Pavel si vyhlédl dívku v supermarketu. Podle košíku obsazeného pouze ovesnými vločkami a jogurty usoudil, že nejspíš nenakupuje pro partnera. Potěšilo ho to. Zařadil se do nejkratší fronty, aby se dostal ven dřív než ona. Počkal na ni před obchodem.
Pavel: (usmívá se na ni) "Ahoj. Já tady na tebe nenápadně čekám."
Dívka: (směje se) "Jsi dost nenápadnej..."
Pavel: (přátelsky) "Čím jedeš?"
Dívka: "Jednapadesátkou."
Pavel: (potěšeně) "Vidíš, já taky! Samozřejmě nenápadně."
Dívka: (směje se)
Pavel s ní pak rozvinul hovor na téma jejího nákupu ("To všechno sníš sama?" ptal se poukazuje na její poloprázdnou tašku), pak spolu nastoupili do autobusu, a než ji nechal vystoupit, řekl si jí o telefonní číslo. Dostal ho.
. . .
Aleš studuje technický obor a rád by se jednou pustil do podnikání. Zrovna se vracel domů po zkouškách a ve vlaku mu neunikla pohledná dívka čtoucí časopis Ekonom. Dlouho váhal, zda ji "smí" nějak oslovit, a asi by se proklínal, kdyby tu šanci zahodil, ale styděl se kontaktážovat před spolucestujícími v kupé. Naštěstí po pár zastávkách zůstali v kupé sami. Ještě chvíli váhal, rud, a pak to risknul:
Aleš: "Není moc obvyklé vidět dívku číst Ekonom s takovým zájmem."
Ona: (zvedla oči a usmála se) "Mně to tak nepřijde."
Aleš: "Vlastně by někdo mohl říct... že je to... docela sexy."
Ona: "No, studuju ekonomii, a to už tak sexy není. Zvlášť teď ve zkouškovým..."
Aleš: "A Motejlka znáš?"
Kupodivu web Motejlek.com neznala. Alešův oblíbený a renomovaný profesní blog – takže se rozpovídal na své oblíbené téma. Nemusíme dlouho vysvětlovat, že ji tím zaujal a získal kontakt – nemusel být ani příliš drzý, ani třeskutě vtipný. Podstatné na jeho pokusu byly dvě věci: našel téma, kterým ji zaimponoval – a k tomu drobnost – odhodlal se.
Účastníci kurzu i někteří čtenáři krčívají rameny: nojo, ale já nemám takové štěstí jako Aleš, abych narazil na děvče, které se zajímá o ... (doplňte svůj obor sami). To je sebeklam a nesmysl: vždycky existuje něco, co vás spojuje, stačí se dívat kolem sebe. Štěstí přeje rozbaleným.
. . .
Jak už jsem uvedl dříve v kapitole Holky za barem, snaha o sbalení žen, jejichž pracovním nástrojem je úsměv, je velice ošemetná. Klamou nás, aby si vydělaly, tak jako občas klameme všichni. A i když jejich úsměvy nemusejí být nutně falešné, nečekejme od nich více, než co opravdu znamenají: profesionální deformaci.
Přesto mi kamarád poslal dobrý tip na balení dívek nabízejících zdarma ochutnávku různých pochutin v supermarketech (ale obecně se hodí i pro různé jiné typy promoterství). Děvčata odsouzená k podobným brigádám se dost často nudí a trápí – však není o co stát. Z jedné strany fouká mražák, z druhé přicházejí upocení spoluobčané požadující ementálek zadarmo.
Zde je přepis kamarádovy úspěšné kontaktáže:
On: (chvilku pozoruje dívku, která zve lidi k ochutnávce jakési sušenky; nasadí velmi soustrasný pohled) "To musí být příšerný opakovat tuhle větu stokrát za den, co? Jak to zvládáš?"
Ona: (potěšena zájmem a pochopením): "Stokrát? Pětsetkrát! Jsem tu třetí den a nevím, jestli vydržím další. Už se mi o tom i zdá."
On: "Naprosto tě chápu. A ochutnávat chodí pořád ty stejný typy lidí, že jo? Dělají, že tomu nemůžou přijít na chuť, a vracejí se pro další vzorek..."
Ona: "Přesně tak to je... Tys tu někdy dělal taky?"
A hovor pokračuje přes otázku na téma večerního odreagování až do vyvrcholení – předání kontaktu.
A teď ty méně povedené (Podle Mečouna):
Jistý absolvent kurzu asi pět minut po jeho skončení oslovil na ulici u odpadkového koše (!!) dívku, která cosi vyhazovala. Nepřipravoval se a vyhrkl, co ho první napadlo: "Ten koš ale ošklivě zavání, a ty k tomu ještě přispíváš." Trefa. Rozvinul se hovor o vůních. Ještě tentýž večer se spolu dobře bavili... Toto není reklama na kurz, ale na prostý fakt, že o místě a obsahu oslovení nemá cenu dlouho přemýšlet. Kontaktážovat můžete kdekoli a kdykoli, jsou-li v dohledu ženy.
Zdeněk, průměrně vypadající, ale důvtipný mladý muž, sedí v hospodě s kamarádem. Všimnou si dvojice dívek u vzdáleného stolu. Po krátkém promyšlení vyrazí za nimi. Nasadí zdvořilý tón a nesmělý výraz.
. . .
Menší hospůdka nabitá k prasknutí. Hluk, kouř, intimní osvětlení. Adam s Hynkem sedí u centrálního stolu a pozorují bavící se partu v rohu místnosti. V partě jsou tři dívky, z toho se jedna Adamovi velmi líbí, a čtyři mladí muži, nejspíš kamarádi, verbálně se přetlačující o pozornost dívek. Zdánlivě neřešitelná situace. Adam však rychle vymýšlí strategii, zvedá se a prodírá se k jejich stolu. Když přichází, stolovníci jej zaregistrují. Sklání se zezadu k dívce, poklepe jí na rameno, a až se dívka otočí, s naprosto suverénním tónem podobajícím se příkazu ji vyzve:
Adam: (jako učitel na žáka) "Můžeš na okamžik?"
(Adam se usměje, otočí se a poodejde tak, aby zabránil jejímu "Proč?". Je k ní zpočátku chvíli otočený zády – tuší, že jakákoli jeho odpověď na takovou otázku způsobí, že se dívka nezvedne, dokud jí neodpoví, a že tak nastane trapas. Na dívce jsou znát rozpaky, chce vědět, o co jde. Adamova suverenita v ní vzbuzuje zvědavost. Vlastně ji ani nenapadne, že ji Adam balí. Adam se zastaví kousek stranou a povzbuzuje ji spikleneckým kýváním a pohybem ruky, který děláme, když chceme někomu něco říct tak, aby to nikdo jiný neslyšel. Dívka se omlouvá společníkům, kroutí hlavou, zvedá se a přichází k Adamovi.)
Dívka: (zvědavě) "O co jde?"
Adam: "O tebe."
Dívka: (překvapeně) "Jako jak?"
Adam: (spiklenecky, s úsměvem) "Víš, co se tady o tobě povídá?"
Dívka: (nedůvěřivě) "To teda nevím."
Adam: "Že jsi na holky."
Dívka: (směje se) "Fakt? A kdo ti to řekl?"
Adam: "Takže je to pravda! Taková škoda."
Dívka: "Není to pravda. Kdo ti to řekl?"
Adam: "Já ho neznám, už tady není, ale prý to ví každej. Takže jsi na kluky?"
Dívka: "Myslím, že jo." (rozesměje se)
Adam: "Jsi si tím jistá?"
Dívka: "Jsem."
Adam: "Výborně, myslel jsem si to. Takže jsi i na mě! Jmenuju se Adam."
Dívka: (nepřestává se smát) "Ahoj, já jsem Lucie."
Adam: (ukáže pohledem na její společníky) "To jsou ti tví kluci, jo?
Lucie: "Jo, to jsou oni."
Adam: "Chodíš se všema naráz, neboje to štafeta?"
Lucie: "Jak kdy, někdy naráz, někdy po jednom."
Adam: "Dobře sis to zařídila!" (otáčí se směrem ke stolu) "Ale mně se ten tvůj harém, Lucie, stejně nějak nelíbí. Je jich hodně, ale nemůžou ti stačit. Dám ti svoje číslo, kdyby hoši dostali rýmu nebo jim maminka zakázala vycházky. Ne?"
Lucie: "To by šlo..."
Adam: (skáče jí do řeči) "...nebo víš co, dej mi číslo ty a já ti pošlu svoje."
Lucie: "Dobře." (nadiktuje číslo Adamovi do mobilu)
Adam: "A teď už utíkej za hochy, ať jim není smutno."
Lucie: "Ale pošli to svoje číslo hned, nebo prozvoň."
Adam: "Jistě. Ahoj."
To by pro začátek asi stačilo, nechci tu sem kopírovat celou knihu, nebo mě fakt budou žalovat :D Já prostě nevěřím že to vychází tak jak to píše - zejména když je ta holka zadaná (o čemž se podrobněji rozepisuje v jedné z kapitol).
Asi to ale nějak zkusím, protože upřímně, žádná jiná možnost už mi nezbývá :D Jsem na to zvědavý. K tomu, abych byl něčeho takového schopen, je potřeba relativní psychická pohoda, čili všechno kolem musí být víceméně fajn, žádný velký stresy, nic. A takové období teď víceméně mám, takže z této stránky je to dobré. Zkusím si to načíst pořádně, nějaké tipy a triky (jak odejít se vzpřímenou hlavou v případě neúspěchu, protože 80 % případů prostě nevyjde) a podobně.
A uvidím. Chtěl bych to aspoň párkrát zkusit, a pak se uvidí. Kromě toho v případě nouze je tu možnost posilnit se alkoholem, že. Takže až budete někde číst o týpkovi, který ve vestibulu metra oslovil ženu, načež se zřítil do kolejiště, tak to asi budu já...
Budu vás o výsledcích případně informovat. Jedno je jisté: Bude sranda :D