Komentáře k článku: Když zemře člen rodiny
ivi: Je mi to ľúto, že Karel umrel, ale užil si pekný život u vás a myslím si, že bolo rozumné nenechať ho trápiť sa ďalej *mala*
Z vlastnej skúsenosti viem, že smútok nad stratou zaženie nový zvierací miláčik *srdce*
márinka: :-( *mala*- To je mi líto...Sice Ti to asi teď moc nepomůže, ale myslím, že se u vás měl dobře, a že jste nakonec udělali, co bylo pro něj lepší!
hroznetajne: Tak teď někde hopká v psím nebíčku. Buď se tam rve s ostatníma pejskama, nebo balí nějakou psí slečnu :D :-)
Moc krásné jsi to o něm napsal :-)
rebarbora: Tak to je mi líto, že to s ním vzalo tak rychlej konec *mala* Ale podle toho, co píšeš, měl skvělej život a milující páníčky, takže byl vlastně setsakramentský klikař :-)
lvice: Řvu jak želva. Smutné, člověku to rve srdce. Ale Kája se u vás měl fajn a prožil fajn život - co víc si takovej hafan může přát.
ter.: Posledně jsem se k tomu už tak nějak vyjádřila, tak to nebudu moc pitvat. Jde vidět, že se u vás měl dobře a i když jsou tyhle "boží cesty" tak trochu zvrácené, udělali jste dobře. Je mi to líto. Držím vám palce při zotavování ze situace. *mala*
cayenne®blbne.cz: Souhlasím, že si zasloužil vlastní článek, dlouhý a podrobný a jsem ráda, že jsem si ho přečetla. Přeji hodně síly, snad smutek brzy přebolí a zbude spousta krásných vzpomínek.
victoria: Krásný pejsek! Je mi moc líto, co teď prožíváš. Mně umřel pes před necelým rokem a pořád jsem se z toho nedostala. Byl to nejlepší přítel, nejvěrnější. A ten konec byl strašný. Taky jsme ho nechali uspat... no co ti budu povídat, řvala jsem jak malá.
Jinak, máš fakt úžasný styl psaní!
inenaso: Moc hezký článek, dojalo mne to, vždyť jsme podobnou věc prožili v září loňského roku, kdy jsme přišli o Danka, který se mnou žil 13 let a cosi otráveného někde sebral a pak jsme ho ještě dobré tři měsíce udržovali při životě, ale dnes si říkám, že jsme ho vlastně trápili. Do vánoc jsem truchlila a na Štědrý den požádala Ježíška, "alespoň to štěně, kdybych měla, a na Silvestra mi volal syn, že u Frýdlantu někdo vyhodil pět štěňat, tak jsem si dva vzala. je s nimi radost, starost, zlobení, ale jsou neustále semnou a mně není už tak smutno. Na Danka ovšem nezapomínám i když se jedno ze štěňat jmenuje po něm,.
zo: To je mi strašně líto, čte se to moc krásně, je vidět, jak vám přirostl k srdci (aby taky ne), a přitom je to tak smutný… ale, jak by řekla má maminka, teď už ho alespoň nic nebolí a netrápí se *mala*.
---
zo.pise.cz
dory: *plac* Měl se u vás dobře, prožil dlouhý život... Máš na co vzpomínat *mala* V pátek to byl měsíc, co nám umřela naše milovaná labradorka po dlouhých jedenácti letech... *plac* takže vím, čím procházíš. První dny jsem ji ještě slyšela, večer jsem jí chtěla jít dát dobrou noc a při příchodu domů ji kolikrát hledám ještě teď... Věděla to, týden předtím, než začala jen spát, byla jako štěně, běhala a hrála si, chtěla si to s náma ještě užít... Karel tu byl, něco ti dal a to s tebou teď už zůstane. Můžeme být všichni rádi, že máme psi na světě!
---
dory.pise.cz
eithne: Článek je smutný, ale moc pěkně jsi lidi jeho prostřednictvím s Karlem seznámil. Četlo se to krásně, takové pohlazení po duši - život od začátku do konce, a byl to pěkný život.
imperatrice: Taky bych se utěšovala tím, že měl královskej život a teď už je mu dobře... I když vim, jak to bolí a v prvních dnech až týdnech nějaký utěšování moc nepomáhá, léčí jen čas. Aktuálně mi to samý hrozí vlastně pořád (jak určitě víš, máme kočku se srdeční vadou), zejtra nebo za 5 let, ale každopádně mam už teď pocit, že až to přijde, tak to nepřežiju.
tlapka: Takže taky na svátek? U nás to byly Vánoce. Vždycky si vzpomenu. :(
Moc mě to mrzí. Ale stejně na to pomůže jenom čas... a když se dívám na ty dva naše, říkám si, že ani ten snad ne. Ale neuděláš nic. Zvířata pro nás žijí hrozně krátce, já to říkám furt.