"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

inenaso: Moc hezký článek, dojalo mne to, vždyť jsme podobnou věc prožili v září loňského roku, kdy jsme přišli o Danka, který se mnou žil 13 let a cosi otráveného někde sebral a pak jsme ho ještě dobré tři měsíce udržovali při životě, ale dnes si říkám, že jsme ho vlastně trápili. Do vánoc jsem truchlila a na Štědrý den požádala Ježíška, "alespoň to štěně, kdybych měla, a na Silvestra mi volal syn, že u Frýdlantu někdo vyhodil pět štěňat, tak jsem si dva vzala. je s nimi radost, starost, zlobení, ale jsou neustále semnou a mně není už tak smutno. Na Danka ovšem nezapomínám i když se jedno ze štěňat jmenuje po něm,.