ter.: Všichni, co měli s válkou v tomhle smyslu co do činění, musí mít tu psychiku neskutečně podělanou. Ani nevím, co víc k tomu napsat. Možná jen, že téma vypadá zajímavě a hodnocení také nevypadá špatně, tak až zase dostanu náladu na sny, ve kterých stojím s kulometem nad rozstříleným tělem (jako tomu bylo během četby Kmotra), možná tomu těch pár hodin věnuju.
Jen tak okrajově, Drákula s Reevesem by měl být promítán všem milovnicím Edwarda ze Stmívání. To by čučely, slečny, jak funguje pořádnej upír - Gary Oldman ho ztvárnil parádně.
Také mi v hlavě zůstal úryvek rozhovoru mezi Ferdou mravencem a strážcem mraveniště, hned po únosu královny (počítačová hra mého dětství, to jsem poprvé objevila hněv a sílu nervů ), ovšem rozhodně to není tak dobré ani dlouhé, jako Příběh Mrtvé trojice. Smekám před tvou pamětí (ač údajně slouží jen na kraviny).
ter.: Co si budeme povídat, sama bych se na to nepodívala. Sice bylo lehce nepříjemné sledovat některé ty scény s nevlastním dědou a tetou, ale dalo se.
Šarády jsou takové ty hry na způsob Activit. Seznamka spočívá v tom, že si každý hráč (kromě toho za dveřmi) vymyslí nějakou postavu - reálnou nebo nereálnou, na tom nezáleží, popř. třeba věc - a hráč zpoza dveří musí uhodnout, s kým v místnosti vlastně sedí. Je to stupidní, ale hrozně se u toho vždycky nasmějeme.