"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

ter.: Co si budeme povídat, sama bych se na to nepodívala. Sice bylo lehce nepříjemné sledovat některé ty scény s nevlastním dědou a tetou, ale dalo se.

Šarády jsou takové ty hry na způsob Activit. Seznamka spočívá v tom, že si každý hráč (kromě toho za dveřmi) vymyslí nějakou postavu - reálnou nebo nereálnou, na tom nezáleží, popř. třeba věc - a hráč zpoza dveří musí uhodnout, s kým v místnosti vlastně sedí. Je to stupidní, ale hrozně se u toho vždycky nasmějeme.