Komentáře k článku: Jak mě ovliňuje opačné pohlaví aneb Prohraný boj:(
marinka: To bys teda měl. Kdybys k tý slečně nelezl tak blízko a místo špehu se na ní třeba zasmál nebo se pokusil se s ní seznámit(zas tak těžký to neni a každou ženskou potěší zájem, i když třeba odmítne), možná by ani nejela na jinou stranu. Když pořád zevlíš a cpeš se aniž bys něco řekl, tak si chudák slečna může myslet, že seš úchylák a zdrhnout. Ale možná fakt jenom měla cestu jinam.
zlomenymec: To chce ty články číst pořádně, jinak se nikam nedostanem :D Já se na ni nelepil, držel jsem si uctivou vzdálenost, prostě jsem tak nenápadně byl u ní, stejně jako x dalších cestujících.
Pak mám takovej dojem, že ona mě na vědomí ani nijak nebrala a koukala do země, jak to lidi v metru většinou dělaj.
A měla právě stejnou cestu, akorát já jsem zblbnul a jel jinam :D
tesknící modrá: Chceš říct,že normálně se ti tohle nestává? Já kupříkladu nastupuju po zralé úvaze do opačným směrem jedoucího vlaku v metru docela běžně. Seběhnu na Andělu do metra, pro jistotu si ještě v duchu zopakuju, že potřebuju na Palmovku, a pak se jdu postavit na na odjezd směr Zličín. (Opakujeme alespoň jednou měsíčně, lokace můžeme dle potřeby obměňovat.)
Zblblost z Bourna naprosto chápu. My jsme takhle jednou odcházeli od kamaráda ve skupince do našich domovů po pravidelném hraní Shadowrunu - byla tma, přecházeli jsme jednu liduprázdnou silnici, když v tom za zatáčkou zasvítily světlomety auta. A co jsem udělala já? Zastavila se uprostřed silnice, civěla na přijíždějící auto a čekala, až dojede blíž. Doteď si pamatuju ten pocit v pravé ruce - jak jsem čekala, až se dostane na pár desítek metrů od nás, abych tu ruku mohla zvednout a namířit na správné místo na čelním skle. *sok*
Naštěstí mě to asi po dvou vteřinách pustilo a stihla jsem včas dohopsat na chodník. *hi*
zlomenymec: :D Ježiš :D
Tak takhle jsem to teda ještě nehrotil, i když já si vždycky v liberecký městský knihovně představoval (četl jsem si tam vždycky v tom nejvyšším patře) jak mě v bournovským stylu honí policie, já před nima zdrhám a přeskočím to zábradlí ve třetím patře, skočím na zářivky podemnou (kdo tam byl, ví :D), spadnu na regály dole a skočím dolů a uteču jim :D Vždycky mě hrozně lákalo to vyzkoušet :D
Jinak já vždycky střílím buď slunce, nebo měsíc (záleží na tom, co zrovna svítí :D) Ukazuju na ně prstem a dělám "Bang!", stejně jako Vash the Stampede nebo Spike Spiegel :)
marinka: *hi* Promiň. Zkusim se polepšit a na to čtení seš víc soustředit(nebyl to první článek, kterej jsem ten den četla*chabá výmluva,ale budiž*. Pro začátek jsem si to přečetla ještě jednou. Tohle už neni tak zlý, to se někdy stane, že se zakoukáš. No aspoň ses trochu projel.
zlomenymec: Že jsi to ty, tak ti to odpouštím. Protentokrát *frajer*:D
Joo, já jako malej jízdy metrem miloval, tak mám konečně možnost si to vynahradit. Možná to byl nějaký projev podvědomí z dětských let...?:D
marinka: *ua**tanec*ua*tanec*Tak Ti dík. Budu se snažit, aby se to už neopakovalo.Jo a k tomu metru, to se ví, že to bylo podvědomí *dělá, že tomu věří*:),:-).
cestovatelka: No vidíš! Tadyto přesně ukazuje Tvůj problém. Ty už předem počítáš s tím, že u tý holky nemáš šanci, že si Tě ani nevšimne, a tak si to Tvoje podvědomí automaticky vnukne a Ty pak automaticky počítáš s tím, že ta holka každopádně jede na jinou stranu než Ty... Vidíš!? Si to sám vnucuješ!
Cestuš the Psychologist
zlomenymec: No když si vezmeš předhoczí zkušenosti, z kterých moje podvědomí vychází, není se moc čemu divit *smich*