Jak mě ovliňuje opačné pohlaví aneb Prohraný boj:(

Přednastavený článek.

Povím vám jednu příhodu, která se mi doopravdy stala. Abyste se mohli trochu zasmát :D

Jedu si takhle jednou v pátek z práce domů- mám to metrem celkem slušnej kus. Zrovna minulej večír jsem koukal na Bournovo ultimátum (výbornej akční film o tajným agentovi xD) a byl jsem takovej nalazenej na špionážní vlnu. A pak jsem před sebou uviděl... prostě moc krásnou holku :) Už si nevybavuju jak vypadala, bylo to někdy na podzim, ale prostě vím, že byla můj typ co se vzhledu týče (asi vyhublá, vyhublý holky já rád :O)

No a jak jsem byl zblblej z toho Bourna, tak jsem si řekl, že ji budu jakože "sledovat" xD Ehm. Prostě dokud budeme mít společnou cestu, tak budu prostě u ní, nastoupím do stejnýho kupé atd :D Prostě jsem blbnul, no :D A navíc vona byla fakt pěkná.

No a tak ji prostě "sleduju" a na Florenci jsem měl jet směr Černý most, žejo. No a tak koukám, jak ona jde k lince směr Černý most a říkám si- Hm, tak ona jede na Čerňák, škoda že tam nejedu.
...
Tohle jsem si fakt řekl :D
Tak jsem nastoupil směr Zličín a jel jsem na opačnou stranu a hned na první stanici (Náměstí republiky?) mi to došlo a hned jsem si pomyslel:"Ty seš teda fakt hovado." :D:D

Tak jsem teda přestoupil na druhej směr a autobus jsem i stihl.
Otázka za 20 bludišťáků:
Co se to tam se mnou stalo? :O
Skoro jako by se mi vypnulo rozumový centrum nebo co :D Nebo jsem byl prostě tak rozhozenej, že jsem nebyl schopnej normálně uvažovat O_o :D

A pak má člověk bojovat s emocema, konkrétně zamilovaností! To mi potom neříkejte, že to není prohranej boj. A to jsem si vždycky myslel, že jsem rozumově založenej člověk :O Možná bych o sobě měl začít pochybovat :(