peak: Nejraději bych napsal, že autonomní, že se nenechá lidstvem ovlivnit, ale to bohužel není pravda. Příroda je krásná, tedy zbytky přírody jsou krásné, tam, kde ji člověk ještě nestihl zničit. Přesnější je, že příroda je pro nás nepostradatelná a mohu jen doufat, že mocní tohoto světa nestihnou všechno z přírody vyrabovat pod záminkou postupu pokroku či ekonomického rozvoje, aby zvýšováním hodnoty svých aktiv nám nesníží bohatství přírodních krás až na nulu.
arwen: Příroda je je živá i neživá struktura Země, vzniklá přirozenou evolucí. Je jediným možným domovem člověka i kultury jím vytvořené. Rovněž se vyznačuje - podle evoluční onlotologie - evoluční logikou = svoji protientropickou tvořivostí. Zároveň přiroda nemůže být chaos, protože příroda vytváří řád z chaosu. Nee kecám, tohle si nemyslím já, ale můj prosefor z filozofie.
Podle mě je příroda krásná, dokonalá a nedefinovatelná věc, která nás sice obklopuje, ale my se jí čím dál více vzdalujeme. Stavíme kolem sebe hráze a chceme se z přírody vymanit, přičemž zapomínáme, že pokud zanikne příroda, my a všechny naše kulturní i technické vynálezy skončíme s ní.
sayonara: Živá příroda vytváří řád z chaosu, to uznávají i biofyzikové a biologové :) Neživá příroda zase entropii zvyšuje... Je hezké sledovat, jak se živé organismy snaží unikat zvyšující se entropii :-)
inenaso: Já myslím, že příroda je a měla by zůstat svá. Teď se proti nám brání, podceňujeme ji, neuvědomujeme si, že se bez ní neobejdeme, ale ona bez nás snadno..
marinka: Tak každopádně je příroda hodně mocná a dost se dokáže postarat sama o sebe. Tohle by bylo na samostatnej článek. No, pokud budu mít chvíli tak Ti ho extra napíšu.
Pak je pochopitelně taky strašně krásná a nepostradatelná. Tedy jak kde.
Teď myslím asi spíš tu chráněnou, horskou, no prostě nezdevastovanou. Bohužel míst kde zdevastovaná je docela přibývá.
Tak snad Ti to prozatim stačí takhle.
koktejlka: Už jsem o tom přemýšlela. Jak každej řiká "jedu do přírody", jak někdo tvrdí "nemám přírodu rád." Došla jsem k tomu, že to je nesmysl. Příroda jsme přece i my. Já on i ona my všichni jsme příroda, a pokud ji nemáme rádi, popíráme sami sebe, svůj původ, svoji osobnost, svoji přirozenost(zde lingvisti jásají).
A jaká ta příroda je? Tak na to tady není asi dost místa... což je dost suchá odpověď, přiznávám.:D Mně osobně přijde asi ze všeho nejspíš ohromující. Úchvatná? Prostě když jedu domů a vidím ty barvy na nebi, tak jásám, já za to nemůžu, líbí se mi to k zbláznění, stejně jako východ slunce. Občas ráno si prostě fotím východ slunce, jo, někdo namítne, co blázním, dyť vychází každý ráno. Ale mně ta síla okamžiku prostě okouzluje. Občas mě zarazí, jak nádherně zelená je vlastně tráva, jak moc děsivá je vlastně tahle skála. Jak rafinovaný je tohle zvíře, jak je to všechno promyšlený - nepromyšlený. Funguje to samo. Jak to, že se kytky dokázaly adaptovat na svoje nepřátele? Dyť to jsou pitomý kytky. A přece ..!
Byla jsem letos - vlastně loni, pardon, nezvyk, byla jsem v Norsku. A viděla jsem tu dokonale průzračnou vodu, obrovské skály, vodopády... je v tom všem taková síla. Taková čistost, bezúčelnost - ale účelnost.
Jak vidíš, asi bych se tu mohla rezepisovat dlouho. Dík za otázku ale. :D
sayonara: Příroda je úžasná. Není dobrá ani špatná, je úžasná. Silná a složitá. S každou další přednáškou se divím čím dál víc, jak je jenom možné, že něco tak komplexního mohlo vzniknout, jaká je ohromná klika, že vůbec život, jak ho známe, vydržel existovat...
Příroda je taky podle mě jeden organismus. Tedy aspoň měla by být. Jako v těle zvířete je zájem jedné buňky podřízen zájmu celého těla, i příroda si to tak dlouhou dobu držela...
Příroda je krásná, protože je mocná. Nebezpečná pro toho, kdo o ní nic neví a rájem pro ty, kdo vědí, kam šlápnout. Nekompromisní a silná, měla by aspoň být... Takovou přírodu bych znovu chtěla...:-)
orchidejka: Jo, příroda. Aaaaaach. :-) Je úžasná, krásná, inspirativní... Mohla bych pokračovat dlouho. Hrozně ráda chodím do přírody fotit. Sama. Uklidňuje mě to a vyčistim si u toho hlavu.