Vítám vás u druhé části vašho oblíbeného seriálu o počítačových hrách, který začala Damn-girl!

V prvním článku jsem vás seznámil s hrami na Commodorku 64, který

Maturitě se říká zkouška dospělosti, což už dnes není moc pravda... i když vlastně je - stejně tak jako občanství při úderu 18 ji dneska dostane téměř každý, pokud není nějak psychicky zaostalý, nebo tak něco.

Asi jsem to tady ještě nezmiňoval, ale k 31.12. mi oficiálně končí mé dosavadní bydlení (resp. spolubydlení) a začíná nové bydlení (resp. spolubydlení :D) s mou milou.

Tímto reaguju na článek od Myfantasyworld a vyzývám vás všechny, kdo rádi hrajete hry, abyste učinili taktéž! :)

Před téměř 10 lety (ty vole...) jsem rozepsal sérii článků o svém LEGO, které jsem nikdy nedokončil. Možná bych to měl někdy napravit...

Nevím jak je to u vás, ale pro mě je čím dál horší vymýšlet komu co dám :D

Aneb tři texty k současné situace - první bude ode mě, na dva další přidám odkazy.

Abyste byli v obraze.

Kolegyně měla minulou středu narozeniny, v kanceláři bylo docela dost lidí (což nebývá, ostatní hodně pracujou z domova nebo jezdí po klientech atd.). A všichni jsme si s ní ťukli a klábosili s ní a byli jsme pěkně v houfu a bez roušky, žejo.

Vždycky jsem chtěl všechno dělat dobře. Řekl bych, že na tom má lví podíl má výchova a touha udělat radost rodičům, která se pak přenesla do mé poslušnosti vůči autoritám. Jojo, kdybyste si otevřeli Ottův slovník naučný pod pojmem "konformista" byste nalezli moji fotku.