"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

slanka: Žádnou ženu vodnáře neznám nebo o ní alespoň nevím. Popiš svou povahu ať si rozšířím obzory. Vodnáře kluky hodnotím, protože jsem s jedním přes rok chodila a taky jsem v té době četla různý knížky, horoskopy a tak a samosebou se dívala i na znamení svého tehdejšího přítele. A bylo tam přesně to, co jsem tady psala a můžu potvrdit, že to do puntíku sedělo. Vodnáři nejsou "obyčejní a běžní chlapi"...naopak...jsou neskutečně složití a komplikovaní a já už bych na ně se svojí citlivou povahou asi neměla nervy.

Ale co se týče žen, nemám vůbec páru. Ale je to fakt kus od kusu. Ale u mého tehdejšího přítele tohle fakt platilo a sedělo to na něj dokonale. On byl takovej větroplach a jakmile cítil, že ho chce někdo nějak omezovat nebo mu brát svobodu, tak se mohl zbláznit. A jeho "Ne!" skutečně znamenalo "Ne!". Můj největší úspěch byl, když jsem ho během večerní grilovačky asi po půl hodině přemlouvání donutila zkusit ďábelskou omáčku na kousíček párku. Prostě s nucením u nich nepochodíte. Oni musí sami chtít, jinak s nima člověk nehne ani náhodou. O tom bych mohla psát dlooouhé romány, ale více už to moc rozebírat nechci.